Jezdíte vlakem?

 Já tedy ne, respektive moc ne. 

Kdysi býval vlak mým denním chlebem, až se mi zprotivil. Pravdou ale je, že vždycky šlo 

o vlaky takřka příměstské, osobáky do Benešova nebo do Budějic, s odpornými toaletami, věčně narvané a také s neustálým zpožděním. 

Ale byla to levná forma dopravy. 

   Od té doby  nejezdím. Jen občas jedu vlakem se studenty. 

Někdy je to operace, domluvit si třeba hromadnou jízdenku. Jindy je to drama, když vlak nabídne výluku, což je s třiceti dětmi a jejich bagáží vždycky lahůdka. 

Někdy to ale bylo fajn, sešli jsme se na Hlaváku, v pohodě a včas odjeli. Nabídlo to určitou romantiku, sedět ve vlaku, zpívat nebo si povídat, sledovat ubíhající krajinu...

   Osobně ale vlak téměř nevyužívám. 

Vlastně ho tak nějak podvědomě nesnáším, za ta zpoždění a neustálý nepořádek, diskomfort, nedostatek soukromí...i když je už asi všechno jinak.

Znám ho vlastně dnes převážně jen z vyprávění. 

Když kupříkladu kolegyně jede rychlíkem z Moravy do Prahy a zpoždění má pět hodin. 

Jiná kamarádka se nemůže dostat z Brna, protože někde byla havárie a tím pádem nic nejezdilo. Tak trávíte tři, čtyři i pět hodin na brněnském nádraží. 

To by mě asi sejmul infarkt vyvolaný vztekem. 

O penězích už to také není. Jízdenky jsou drahé, a pohádka, že vlak je nejlevnější druh dopravy, už ani není pohádka, jako spíš sci-fi.

 Nebo marketingová lež. 

   Kolegyně, která se onehdy potřeboval dostat do Berlína, říkala, že jí letenky vyšly výrazně levněji než vlak. 

Takových historek mám ze svého okolí poměrně dost. 

Pravda, někdo naopak nedá na vlak dopustit, užívá si prostor, někdy i wifi, pohodlí, jídelní vagón.

 Ale většinově je to asi bída. 

A tak já tedy vlakem nejen že nejezdím, ale asi znovu jezdit nezačnu. 

Co Vy? Jezdíte vlakem?