Vy zíráte, my zíráme

 Pamětníci si možná vybaví dávnou vtíravou reklamu na prací prášek, Vizír. Dnes se mi tak vtíravě hodí ono reklamní heslo na pocit ze školních lavic. Často totiž mám pocit, že na sebe zíráme vzájemně a někdy si vůbec nerozumíme. 

Konkrétně mě tato situace zaujala již několikrát v okamžiku, kdy celá třída tiše zírá a nikdo, opravdu nikdo, si nic nepíše.

Vždycky mě to trochu znejistí. To je to opravdu tak nudí, že nemají potřebu si napsat ani ťuk? Ani nějaký vlastní dojem, postřeh?

Nemají. 

Někdy proto, že jim to vůbec nedojde. Menším dětem musím pořád připomínat, otevřte si sešity, knížky, notebooky,  mysl....

Často proto, že na to nejsou zvyklí. Nevnímají to jako potřebné. 

Větší studenti většinou vůbec. 

Několikrát jsem se pokusila na dané téma vést dialog. Vytáhla jsem jako příklad samu sebe, že kdykoliv / tehdy i nyní/, když něco studuji, učím se nebo mně to jen zaujme, dělám si poznámky. Písemné. 

Opět na mě zírali. Jako bych mluvila cizím jazykem. 

Ti, co se do dialogu se mnou pustili, oponují argumentem, že když si budou psát, nesoustředí se na to, co říkám. Nebo na to, co běží za dokument, prezentaci, audio nebo video, to je prostě jedno. Rušilo by je to. 

To zase zírám já. 

Zjevně generační rozpor. 

Nebo vliv zrychlené doby, mobilních telefonů, sociálních sítí. 

Já nepopírám, že si všechno mohou dohledat. Psát rukou je vůbec nenutím, ba skoro bych si to ani nedovolila, aby mě někdo neukamenoval, že používám zastaralé metody. Mohou si to naťukat do čeho chtějí. Ale oni si to dneska už ani neofotí, jak jsem registrovala před lety. Prostě sedí a zírají. 

Pak to většinou umí / alespoň ti u nás/, diskutovat jim také jde, ale většina z nich sedí a zírá. 

A já zase zírám zpětně. 

Pravda, není to stoprocentní, někteří to mají jinak. 

Ale většinově to vidím tak, že poznámky během výuky jsou pro ně přežitek.  

A tak zírám.

A mimochodem, když jsem se chtěla ujistit, že Vizír a zmiňovaná reklama byly skutečně propojené a že opravdu šlo o tento reklamní slogan, AI mi vysekla následující text.... A to také zírám:-)

Vizír může mít několik významů v různých kontextech:

1. Historický a politický význam:
   Ve starověkých a středověkých muslimských státech byl vizír vysoký úředník nebo ministr, často druhý nejvýznamnější muž v říši po panovníkovi. Vizíři hráli klíčovou roli při správě státu, diplomacii a někdy i vojenských záležitostech. Například v Osmanské říši existoval titul velkovezír, což byl nejvyšší správní a vojenský úředník.

2. Součást přilby nebo helmy:
   Vizír je také označení pro pohyblivou ochrannou část přilby nebo helmy, která kryje obličej a oči. Dnes se tento pojem používá například u motocyklových helem, kde označuje průhledný kryt na obličej.....