Dneska takové pětiměsíční výročí. Ještě to úplně nejsou narozeniny v pravém slova smyslu, ale na druhou stranu, na co bychom čekali.
Jsou to narozeniny. Tady a teď.
Pět měsíců...
Pořád ještě myslím na to, že když se narodil, 29. srpna, tak byl Tobiáš v pohodě a rozhodně by mě nenapadlo, že o pět měsíců později budeme mít doma jiného pejska.
Máme.
Už je docela šikovný, zvládá odloučení i hygienu, chodí na masáže i kosmetiku, kámoší s mnoha pejsky z celého širokého okolí.
Roste jako z vody, ale pořád je takový sameťáček, trochu jako plyšová hračka.
Je to lump i mazel.
Snaží se.
Někdy se tedy nesněží, lumpačí a dělá alotria.
A pak se přijde udobřit. A je to mazel
A ještě Tobíček. I on by měl narozeniny, byl také 29. Ale května. Měl by tedy sedm let a osm měsíců
Jitko, velké štěstí, že Tori je povahově asi hodně podobný Tobiášovi. Kolikrát je to loterie, jakou bude mít pejsek povahu. Chci se zeptat, jestli může Tori chodit s Vámi i do školy?
OdpovědětVymazatMajko, je to tak, zdá se, že bude podobně klidný. Je to trochu rošťák, ale zatím to vypadá, že si budou povahově blízcí,. Jsem za to ráda, jsem si vědoma, že je to velká klika. A do školy chodí, ne tedy do hodiny, ale čeká v kabinetě. Už se to naučil, zpočátku tedy nechtěl, ale brzy se naučil v klidu vyčkat na přestávku. A děti za ním chodí, prý, zda mohou mít trochu canisterapie:-). Tak dobrovolně tráví přestávku v učitelském kabinetu:-). Takže zatím dobrý, děkujeme. A zdravíme Vašeho Bleka:-)
OdpovědětVymazatTo je skvělé, že vydrží o samotě. A canisterapie nemá chybu 😀. Taky s Blekem máváme a přejeme krásný a snad slunečný den 🙂
OdpovědětVymazatDocela vašim studentům takovou canisterapii závidím!
OdpovědětVymazatLezarts
OdpovědětVymazatVelice jsem se bránila tomu, aby jsme měli dalšího psa. Vydrželo to 9 let. Pak mě dítě postavilo před hotovou věc. Byla jsem z toho úplně zděšená, protože nejen znova pes, ale navíc 100% větší než náš předcházející. Byla jsem zoufalá, co naše krásná zahrada, kdo ho bude hlídat po dobu našich nutných dlouhodobých absenci? Zkrátím to,
“ zlomili mě” , pes i dítě :-). Jednalo se o adopci rok a půl starého “pejsánka” rasa Badog.
Výsledek, zahrada i dům dostal zabrat, ale já bych ho za nic na světě nedala! Je naprosto poslušný´, socializovaný a doposud jsme neměli tak mazlivého psa.
Miluji naše společné procházky a jeho bezmezná radost ze života, mě vždy naplňuje krásným pocitem, že někoho dělám šťastným… to je ta zpětná vazba canisoterapie!!!
Tomu naprosto rozumím, člověk neví, co ho s dalším pejskem čeká, navíc se zahradou, která je často pro psy / a to i ty mrňavé/ výzvou k tomu, jak ji co nejvíc rozhrabat a poničit:-) Pejska té Vaší rasy jsem si musela vygůglit, to je tedy pořádný kus psa. Opravdu pejsánek:-). Ten opravdu budí respekt, ale věřím Vám, že je mazlivý a hodný. Přeji plno krásných psích zážitků, je to opravdu canisterapie.
OdpovědětVymazat