Zelený čtvrtek

 Zelený čtvrtek. Den, který nese své pojmenování asi z nepřesného překladu, protože v němčině se spojení lkavý čtvrtek a zelený čtvrtek dají snadno zaměnit.

My prostě máme Zelený čtvrtek, den, kdy dětem začíná velikonoční volno, vzletně zvané velikonoční prázdniny.

A jelikož pokroková doba hlásá heslo, že prázdniny jsou pro děti, učitelé mají pracovat, zažívají někteří kantoři na Zelený čtvrtek řadu školení, kterými vyplňují svůj pracovní den bez žactva.  Jiní dělají totéž online. To aby nemuseli fyzicky do budovy, která bez dětí docela postrádá smysl.

Jinde pak mají home office.

Jenom ne žádné prázdniny.

A opravovat se prý má raději zelenou propiskou, aby se učinilo zadost tradicím.

A k tomu něco nazelenalého k jídlu.

Nikdo vlastně pořádně neví, proč přesně by se zrovna dnes mělo jíst něco zeleného. Prý to má symbolizovat obnovu života, jaro, očistu těla i duše...

V praxi to znamená, že si k obědu dáme špenát, kopřivy, medvědí česnek nebo cokoli, co má listy a připomíná trávník.

Očistné účinky to má hlavně na ledničku – konečně zmizí ta zapomenutá rukola ze šuplíku na zeleninu:-).

Dneska navíc máme pivo.

Zelené pivo! Moderní tradice, která se do Velikonoc vklínila s vervou obchodních řetězců. Chuťově bývá jako každé jiné pivo – jen prostě zářivě zelené. Jako by ho vařil skřítek.

Ale co, když už jsme jednou v říši symbolů, tak proč ne

Ale v podstatě má Zelený čtvrtek něco do sebe.

Je to takový tichý rebel mezi velikonočními dny. Není ještě úplně slavnostní, ale už se něco děje. Ještě to není Boží hod, ale už to není ani obyčejný čtvrtek.

A hlavně, voní jarem. To bude asi tou zelenou barvou.

Možná proto se lidé v ten den odjakživa snažili být venku, zametat dvory, být někde v zeleni. Větrat peřiny a vyhánět z domu zimu.

Ráno je prý dobré se trochu otužovat, pak si dát něco zeleného, koupit něco nového a vyrazit někam za prvními velikonočními zážitky.

Krásné svátky všem😊