Bílá sobota

 Velikonoční svátky jsou v plném proudu. 

Ze všech dní velikonočního týdne je Bílá sobota nejtišší. Je to den mezi, den očekávání 

a ticha. Bílá sobota jako by zastavila čas.

Liturgie mlčí. Kostely jsou odstrojené, bez květin, bez hudby. Věřící se připravují na noční vigilie, ale přes den vládne ticho. 

Nevěřící se chystají na pondělní pomlázku. Relaxují. Také je většinou ticho. Tichem se nejlépe odpočívá.

Čas plyne poklidně, čeká se...

V dnešní době, kdy jsme zvyklí mít odpovědi hned a všechno řešit okamžitě, je vlastně  Bílá sobota tím svým vyzývavým klidem a tichem až tak trochu revoluční.

 Říká: počkej. 

Zastav se. Dej si čas. Uklidni se. 

Ne všechno je hned jasné, ale to neznamená, že to nemá smysl

 Takže za mě je to dnes hlavně oslava ticha. A to mám ráda.

Také je logicky dnem, kdy si je jasné, že i když nic neděláme, je to v pořádku. I tak se něco děje.

 V nás, kolem nás, v tichu.

A také si myslím, že Bílá sobota nese poselství, že naděje někdy přichází právě tehdy, když už jsme skoro přestali doufat.