Prašná brána

 Prašná brána letos slaví kulaté výročí svého vzniku. 

Oslavuje 550 let, tedy spíš takové zajímavé půlkulatiny.

Ale určitě to narozeninové číslo stojí za zmínku.

Brány a věže to mají s věkem výrazně jinak než my, čím víc roků, tím víc respektu a vážnosti. 

Čím starší tím lepší. 

A to Prašná brána je. Taková zajímavá stará dáma.

Mám ráda ten příběh, jak vedle ní vznikal Obecní dům. Tehdejší veřejnost se bránila, že taková příšerná stavba nemůže hyzdit prostranství vedle gotické Prašné brány. A vida, dnes tam stojí v logické symbióze a nikoho už ani nenapadne, že tak nekoexistují odjakživa.  

A lidé dneska, stejně jako tehdy, zase brojí proti jiným stavbám. Škoda jen, že někdy se to povede a budova nevznikne, jako třeba Kaplického knihovna. Ale to je zase jiný příběh. Dnes slaví brána, kdysi Odraná, dnes Prašná. 

Je ale také možná i trochu pravda, že tato pozdně gotická věž, která teď funguje spíš jako dekorativní vstupenka do Starého Města než jako obranná brána, je jedním z těch míst, kolem kterých denně projdeme, ale málokdy se zastavíme. Bereme ji automaticky, jako že tady je od nepaměti a moc ní nevnímáme.

Škoda. 

Také tak kolem často spěchám, ale někdy se k ní vypravuji cíleně. Má v sobě takovou gotickou tajuplnost. Občas jsem pronikla i dovnitř. Projít se po jejích starých schodech, kouknout na Prahu z výšky. Ale ono stačí ji jen vědomě okukovat.

Je zajímavá. 

Myslím, že Matěj Rejsek z Prostějova tady odvedl dobrou práci. 

Zvláštní je, že takový stavitel a je v širší veřejnosti poměrně neznámý...?

Tak třeba letošní jubilejní rok bude zajímavý nejen pro bránu, ale i pro něho. 

Prašná brána není jen „ta věž vedle Obecního domu“, ale hlavně je to takový tichý svědek vytrvale měnící se Prahy. 

Viděla korunovační průvody, revoluční povstání i první turistické selfie tyče. 

  Z kdysi slavnostní vstupní brány se postupem času stala romantická kulisa a orientační bod pro turisty, kteří se snaží zjistit, kde začíná Královská cesta, zatímco místní si krátí cestu vedlejšími uličkami aby se vyhnuli turistickým zácpám.

   Letos je možná vhodná chvíle nezkracovat si nic, ale naopak se u brány na chvíli zastavit. Podívat se vzhůru a připomenout si, že Praha není jen kulisa, ale město s pamětí. 

A Prašná brána  je prostě hezká. Navíc si pořád drží fazónu! 

Možná letos, k jejím narozeninám, by to chtělo aspoň jedno delší zastavení a pohled do výšin. 

Na detaily stavby.

 Nebo do minulosti, na její historický rodokmen.

A nějaké přání, které se při průchodu branou plní.  Třeba to, ať nám ještě dlouho drží pohromadě.

 Původně měla být jakousi jagellonskou reprezentativní vizitkou. 

Ovšem velmi brzy se ukázalo, že na oslavy moc času nebude, protože v roce její stavby (1475) byl král Vladislav Jagellonský pořád v jednom kole, mezi Prahou, Budínem a svojí věčně nespokojenou šlechtou, aby na Prahu ve finále zanevřel. 

Takže slávy si  Prašná brána v době vzniku moc neužila.

Proč  vlastně "prašná"? 

Ne že by se tolik prášilo, ale ve věži se nějaký čas skladoval střelný prach. 

Což z ní činilo jakési gotické skladiště s výhledem na Královskou cestu. 

Dnes už se v ní naštěstí neskladují zbraně, ale pohledy a turistická razítka.

Tak všechno nejlepší, Prašná bráno. 

Ať ti ta tvá pozdní gotika ještě dlouho drží:)