Můj první.
Byla to docela legrace. Objevila jsem zase jednou Ameriku.
Hospodský kvíz je totiž už dávno zaběhlý současný kulturní fenomén.
Všichni chodí do hospody testovat své vědomosti.
Prostě se už nechodí jen tak klábosit a popíjet, ale ještě si u tuho zahrajete.
Asi je to přiživováno i popularitou soutěže Na lovu
Partičky lidí se tedy sejdou v baru, objednají si pivo, a večer začíná. Dosud klasika. Pak vezmou do ruky propisku, a najednou se z nich stanou chodící encyklopedie.
Nebo také ne, to v případě okruhu otázek, který je celému týmu poněkud vzdálený.
Někdo ví všechno, někdo zase nic. Všichni se ale docela skvěle baví.
Jsou tu i ti zázrační jedinci, kteří, jakmile moderátor položí otázku, mění svůj mozek v harddisk plný dávno zapomenutých faktů.
Jiní klasicky tápou.
To jsem přeci věděla, mám to na jazyku....
Přicházejí otázky z chemie:-)
„Kolik je v periodické tabulce prvků?“
Někdo šeptá „118!“,
Jiný tým místo slov hlasitě gestikuluje a píše...
Vedle to všichni evidentně vědí, zatímco u protějšího stolu přemýšlejí, zda to číslo 118 od vás zachytili správně a zda je to pravda nebo ne?
Ve vzduchu se mísí třaskavá směs soustředění a smíchu.
Zejména právě ve chvíli, kdy odpověď víte, ale mozek stávkuje.
„Jak se jmenuje hlavní město Uzbekistánu?“
Zoufalé ticho.
Ale to vím, vždyť to učím ...
Nic, pořád prázdno.
Gong, odpovědi putují k rozhodčí.
A teď to naskočí
Ex post, samozřejmě.
Nevadí. Zkusíme uspět v dalším kole.
Když se vyhlašují výsledky, trochu nám spadne hřebínek, dnes na stupně vítězů nevyšplháme.
Škoda, vítězové mají slevu na útratu.
Ostatní se proto utěšují tím, že umí pít za svoje. A že úspěch je neskončit na chvostu.
A to jsme neskončili.
Pokračujeme dál, už nesoutěžně. Dobré to je.
A v tom je zjevně kouzlo
hospodského kvízu – spojení pohody, znalostí, legrace, uvolnění, smíchu a kolektivního vzpomínání na
všechno, co jsme kdy slyšeli... a úspěšně zapomněli.
Hospodský kvíz je opravdu nový fenomén-
A příště už určitě vyhrajeme:-)
Žádné komentáře:
Okomentovat