Vlny

 Konečně jsme je viděli. 

Film, o kterém se mluvilo tolik, že jsem čekala až něco nadpozemského. 

Nadpozemské to nakonec nebylo, ale dojem z něho přetrval i po odchodu z kina, a to je pro moje vnímání filmu rozhodující. 

Dobré to bylo. 

Líbil se mi, asi mě i bavil. 

O čem to je asi není třeba opakovat, všichni ví, že jde o rozhlas, svobodu slova a dramatické události kolem roku šedesát osm.

Je určitě moc hezké, že se zviditelnila jména, která široká veřejnost už asi moc nezná, jako paní Šťovíčková, pan Wiener či Jan Petránek.

Bavily mě ty scény, kdy se využívá archivních záběrů, které se prolínají s těmi hranými. 

To bylo už ve Vyprávěj, takže zajímavá recyklace dobrého nápadu. Řekla bych, že tady to vypadá pěkně autenticky, dobře zakomponované, vtahuje to do děje.

I atmosféru doby se  ve filmu povedlo zachytit. Vnímala jsem ji. 

Pro studenty do škol je to dokonalé. Příběh na pozadí historických události. Třeba je to povzbudí dohledat si něco víc. 

Už dávno  mám od nich reakce, že je to zaujalo.

  Mně znovu došlo, respektive připomněla jsem si,  že Dubček byl víc slaboch než hrdina, nikdy jsem moc nerozuměla té jeho popularitě a oblibě.

 To je asi dobový efekt, ta jeho obliba, je to nepřenositelné? 

Asi tedy...?

Posílilo to moji averzi k určitým typům lidí, k soudruhům,  k sovětským okupantům i k  celkové neschopnosti se poučit z minulosti. 

  Sice jsem místy měla malinko pocit, že je trochu jedno, do jaké doby je příběh zasazený, ale to celkovému dojmu nijak nevadí.

Ostatně, sám pan režisér v nějakém rozhovoru řekl, že ho ta historie vůbec nezajímala, že šlo o příběh. Tak nevím, jestli nejsem podvědomě ovlivněná či zda to tak na mě působilo. 

To ale není na škodu, samozřejmě. 

Kritická historická místa na mě  nepůsobila rušivě, film mě bavil a to je asi jeho hlavní cíl. 

Teď ještě Tichá pošta, nic víc mě zatím v kině neláká. 

Ale za Vlny jsem ve finále ráda, že jsem je viděla