Mráz přichází z Kremlu

 Na to je našinec zvyklý. 

Ví, odkud vítr vane, a je i často meteorologicky ověřené, že fujavice doucí z východu nikdy nepřivály nic dobrého. 

Ale řekla bych, že s tím umíme pracovat. Alespoň někteří a nějak. Protože stačil kupříkladu takový normalizační mrazík z Kremlu, aby se člověk naučil číst mezi ruskými izobarami.

Ví se, odkud vítr vane a je jasné, že nic dobrého to nikdy nebude. 

Ovšem  že podobné obavy vzbudí i americký hurikán, to by patrně nenapadlo ani soudruhy z vyhlášeného Prognostického ústavu.

Amerika, léta adorovaná jako ikona svobody, země neomezených možností a popkultury na export, dnes vysílá podobně znepokojivé signály jako guru jejího ideologického protějšku.

Nikdy by mě nenapadlo, že zažijeme dobu, kdy mrazivé obavy budou přicházet z obou světových stran.

 Západní vichr má vlastně dokonce takové zdvojené proudění. Jedno zamořilo politiku, druhé vesmír, sociální sítě či automobilový průmysl. V obou zní skloňování slova „svoboda“, pokud to ovšem znamená, že si můžou dělat, co chtějí.  

A svět se samozřejmě zatím točí dál,  jen o něco dezorientovaněji.

   Řekla bych, že takový Orwell se otáčí v hrobě. Nebo se sarkasticky směje. Do tváře těm, kteří ho nečetli, nebo, což je horší, četli ho špatně.

  Pokud jsme si mysleli, že studená válka skončila, asi jsme se spletli. Ona si jen si vzala pauzu, přebarvila si vlasy na blond a začala tweetovat. 

Jinak je to podobná hra, jen asi vyšší level, ale pořád je to moc, propaganda, kult osobnosti a vědomí, že v sázce je celý svět.

Rozdíl je v tom, že tomu ještě tak úplně nevěříme, udiveně se usmíváme nebo mračíme, lajkujeme to a sledujeme to v přímém přenosu.

Navíc se vynořují i dávno zapomenutá slovní spojení z doby studené války, jako třeba sféry vlivu. Zní to z obou stran a je to docela nepříjemné. 

Oranžová karikatura by podle všeho nejradši znovu oživila všechny duchy minulosti.

Že se tu kupříkladu objeví nějaký obnovený  SSSR? 

Nevadí, klidně se s ním nějak dohodne.

 NATO? 

Moc drahé, zrušit.

Demokracie?  Ta ano, ale jen když vyhraji.

 Zbytek je fake news.

 A národ jásá. Protože kdo by nechtěl být první, že?

Ten druhý? 

 Génius s komplexem mesiáše a slovníkem puberťáka? 

Ono už jen jeho sociální síť přejmenovaná podle pochybného erotického thrilleru, budí rozpaky . Ale i obavy. Třeba jen proto, že je vedená mužem, který nepozná rozdíl mezi svobodou slova a sabotáží jiného názoru.

  Vítr zpoza Atlantiku se navíc sebevědomě tváří, že chce zachránit svět. 

Ale v reálu ho podle mého rozbijí na těžko slepitelné kusy.

Jazykem sociálních sítí lze asi suše konstatovat, že aktivně přepisuje algoritmy podle vlastního ega. 

No, jsem zvědavá, kam to nakonec dospěje. 

   Amerika, která kdysi lákala svou představou amerického snu,  vizí samostatnosti, odvahy a velkorysosti, dnes aktivně exportuje nejistotu, moralismus a kulturní hysterii.

Větrno je tedy v současném světě pořádně.

V našich zeměpisných podmínkách  už mnozí dávno víme, že vítr z východu je ledový 

a diktátorský. Pořád mě sice překvapuje, že to neví všichni, ba že jsou tací, co ho vnímají jako osvěžující vánek, ale o tom to dneska není. Dnes přemýšlím o vichřici z obou stran, což už je meteorologicky asi spíš tornádo?

 Protože nejen východní vichr, ale zdá se, ( mně tedy ano), že americký hurikán, který se žene z Washingtonu a Silicon Valley, není o nic míň nebezpečný.

Jen má asi zatím víc followerů, pořád je tady naděje, že se tlakové proudění nad Atlantikem rozpadne, ale podle mého dost nápadně připomíná apokalypsu, kterou jsme si omylem lajknuli.