Minulý týden jsme byli se studenty bruslit. Vlastně ani nevím důvod, proč najednou jdeme místo výuky bruslit? Prostě jsem byla přidělena jako doprovod, tak jsme šli.
Bylo teplé, takřka jarní počasí. Bruslařská plocha byla na koupališti.
Děti si vypůjčily brusle a na energeticky náročně připraveném kluzišti strávily hodinu zimním sportováním. V jarně odlehčeném oblečení.
Já jsem nebruslila, to zvládla kolegyně. Já zpoza mantinelu dohlížela na zdárný průběh celé akce.
A přemýšlela o tom, jak jsme nepřizpůsobiví.
Jako společnost. Jedeme prostě na setrvačník, ze zvyku. Je zima, tak budou zimní sporty. Bude se prostě bruslit, navzdory tomu, že je to energeticky náročné, ekologicky nevhodné
a vůči panujícímu počasí vlastně úplně nelogické. Jsme na to zvyklí, tak se jde bruslit.
A kluziště funguje, jsou tam také zvyklí.
Stejné je to asi i na horách, i když tam letos nějaký opravdový sníh napadl. Občas si tedy
i zalyžujeme. I když obecně už dávno nepanuje zimní počasí, přesto na zimních sportech trváme.
Na Letné se kupříkladu bruslí už někdy od listopadu.
My jsme byli na Ládví, tam to zjevně bude obdobné. Venkovní kluziště, které ale samo nepřimrzne, protože se prostě otepluje. Tak namrazíme...
Je zima, ale pořád je hodně nad nulou, slunce se někdy i vytrvale opírá do dlažby – a děti si nazouvají brusle.
Za mě trochu paradox...
Na uměle namraženém kluzišti se pak někteří ze studentů prohánějí jako tornádo, zatímco jiní se spíš klouzají stylem „kdo dřív upadne, vyhrává.“
Někdo vypadá, že se narodil s bruslemi na nohou, jiný je rád, že se drží mantinelu
a neskončil rozpláclý na ledu.
Jako pohyb je to dobrý, jít si zabruslit. Je dobře, že ta možnost existuje, byť mám o jejím smyslu určité pochybnosti.
Zima, jak ji známe z hluboké minulosti, ta se sněhem a mrazem, ta se už dávno někam ztratila.
Pryč jsou časy, kdy se čekalo, až rybník dostatečně zamrzne. A on zamrznul. I slepá ramena Vltavy zamrzala...
Dnes si led objednáme, stejně jako všechno ostatní.
A i když k tomu zimní kabát není třeba, pohyb je to skvělý.
A tak bruslíme. S jazykem na vestě, s čepicí jen na parádu a s jistotou, že když chceme, tak můžeme
A i když k tomu zimní kabát není třeba, pohyb je to skvělý.
Jsme zvyklí na zimní sporty, tak je provozujeme...
/pochybnosti o smyslu umělého kluziště většinou nikdo nechce moc slyšet, tak si jen tak polohlasně dumám/.
Žádné komentáře:
Okomentovat