Z únorových svátků a výročí mám nejraději Hromnice. Logicky proto, že na Hromnice o hodinu více.
Je
to v mém vnímání světa zásadnější důvod k oslavě než kupříkladu
silvestr. Jde o svátek světla, tedy výrazná záminka k jásavé oslavě.
Ostatně, i starý americký film si s tímto datem hezky pohrává a významně
zdůrazňuje, že opravdu už je vidět o hodinu více.
Slunce
se postupně, a hlavně rychleji vrací, dny se prodlužují. Už viditelně.
Kdysi na počátku února hospodyně vyráběly z vánočních voskových zbytků nové svíčky, tedy hromničky, které měly chránit dům před blesky a zlými silami.
Dnes
tedy „hospodyně“ spíš řeší, kam vyrazit na hory, ale je dobré si dávné
hromničky maličko připomenout. Určitě by nám dobře posloužily i dnes, hlavně ve
svém přeneseném slova smyslu. Ochránit přeci potřebujeme čas od času úplně
všichni.
Ve „světle“ zimní tmy si navíc můžeme
uvědomit, jak cenné je drobné teplo domova nebo sdílený okamžik s blízkými.
Světlo svíčky, kterou si možná zapálíme, má dnes jiný význam – už nechrání, ale
spíš ztiší a zklidní.
Tak
co kdybychom si letos udělali z Hromnic malý svátek nových předsevzetí?
Třeba
ne těch lednových, která často rychle vyšumí, ale nenápadných a trvalých.
Zkusme přidat trochu světla tam, kde nám ho nejvíc chybí – třeba úsměvem na
někoho, kdo to nečeká. Hromnice jsou přece svátkem světla. Tak proč si je
nepřipomenout tím, že trochu světla sami roznášíme?
Takže
letos na Hromnice nejen o hodinu více, ale i rozjasněme líce😊.
Psáno pro Listy Prahy 1
Žádné komentáře:
Okomentovat