Zoologická

 Po exkurzi na Hrad nás čekal výlet do zoologické zahrady. 

Počasí jsme si tedy zrovna nevybrali. Plískanice, šedivé nebe, kluzké cesty a teploty, při kterých se snad i tučňáci zamýšlejí nad stěhováním se na jih.

 A my si naplánovali návštěvu zoologické zahrady. 

Umíme  to tedy načasovat. 

Ale protože není špatného počasí, jen nevhodného oblečení, náležitě zabalení do několika zimních vrstev jsme se rozhodli tomu čelit zpříma. 

A tak jsme se opět s celou primou ocitli před branami zoo, obklopeni lezavou zimou s padajícím dešťosněhem a dětskou energií, která i v zimě hravě překonává i ty nejdivočejší šelmy.

Už u vchodu je jasné, že dnešní návštěvníci se rekrutují převážně ze škol. Nikdo jiný zjevně v zimě do zologajdy nechodí.

 I pro mě je vlastně taková premiéra, vždycky jsme chodili v té vlídnější části roku. A Tori je samozřejmě úplně poprvé.

Ze zimy se tady logicky nejvíc radují dva noví lední medvědi, i když jsou zatím pořád ve starém výběhu. 

 Dál musí jásat všechny zdejší polární lišky, vlci, sobi – tedy ti, pro které je zima a sníh domovské prostředí. A  logicky se radují děti, kterým samozřejmě nevadí, že nesedí ve škole v lavicích, ale putují poloprázdnou mrazivou zoo mezi poloprázdnými výběhy exotických zvířat. 

   Naproti tomu se většina zuby drkotajících dospělých a všechna zvířata, která pocházejí z tropů, zuby nehty snaží marně přizpůsobit svou tělesnou teplotu jednomu z mála letošních zimních dnů. Naštěstí je tady možnost ukrýt se do mnoha vyhřívaných pavilónů, kde se děti kupříkladu snaží plnit své úkoly

Pravidla jsou jasná: plnit úkoly. Prakticky, bez použití google a umělé inteligence. Spoléhat na inteligenci vlastní.

Každý má  úkol svůj, s podtextem, že kromě zážitků a nových poznatků je tu šance ulovit dobrou známku z biologie. 

 Pátrači po zajímavostech ze života zdejší fauny se proto rozprchnou do všech koutů zoo, přičemž někteří v zápalu bádání málem vtrhnou i do služebních prostor. Ale snaží se, průběžně hlásí nová zjištění.

 Celé se to uzavře stylově v pavilonu opic v kamerunské škole.

A zatímco  někteří se chlubí tím, co objevili a zjistili, jiní aktivně svačí, tak někteří se pouštějí do diskuse o tom, jestli se opice dívají na nás se stejným zájmem, jako se my díváme na ně? 

Pozorujeme zvířata my nebo oni sledují nás?

Možná mají pravdu – v tuto roční dobu jsou právě děti tím nejhlasitějším a nejpohyblivějším exponátem zahrady. Zvířata tedy přinejmenším žasnou...

Nakonec odcházíme se všemi splněnými úkoly, s promrzlými prsty, červenými nosy

 a pocitem, že i přes zavřené stánky s občerstvením, neviditelného tasmánského ďábla

 a občasné brodění se v rozbředlém sněhu, to byla parádní exkurze. Takový pěkný start do jarních prázdnin:-)