Na Matějskou…

   Není větším symbolem pražských únorových dní než Matějská pouť. Přičemž jde

o automatické spojení, nad slovem pouť se už dnes většinou nikdo moc nezamýšlí.

 Ve finále nic nemůže být vzdálenější duchovní podstatě poutí než právě zmiňovaná Matějská.

Pradávné poutě v sobě nesly hlavně stopy hledání, odhodlání a víry. Původně měly jen náboženský význam. Aby poutníci byli blíže k bohu. Nebo mířili na posvátná místa.

I takové pouti se dneska objevují a vrací, ale s únorem si je nespojujeme. S tím máme spojenou právě Matějskou, ryze světskou událost.

I k ní ovšem vedla cesta čili pouť, než se Matějská ustálila v dnešní podobě.

Postupem času se totiž primární putování pozvolna měnilo ve společenskou událost, často doplněnou o trhy, divadla. hudbu či nějakou zábavu. Někam se doputovalo a v cíli pouti čekala na poutníky nějaká odměna.

   Kdysi dávno také poutníci kráčeli za svým cílem v tichu a rozjímání. Od devatenáctého století se jako zpestření tichých poutí začaly objevovat hlučné jarmarky, posléze kolotoče

a střelnice, které nakonec ve finále přetrvaly. Už nešlo jen o duchovno, ale i o setkávání, vytržení z každodennosti, o nějaké sdílení. 

A v tomto okamžiku vstupuje na svou historickou scénu Matějská pouť.

 Kdysi, v šestnáctém století, šlo o malou náboženskou slavnost v okolí kostela svatého Matěje. Současnost ji proměnila v gigantický festival prapodivné zábavy, čímž se její duchovní rozměr dávno vypařil. Dnes je Matějská synonymem pro všemožné adrenalinové atrakce než pro nějakou duchovní obrodu. O té se na Matějské rozhodně nejedná.

Nicméně, k únoru Matějská patří, takže nějakou tradici vytváří. A když zůstaneme

u původního námětu putování, pak i tady lze najít cestu. Opět jde o vytržení z každodennosti

a nějaké spojování. Často je také vnímaná jako symbolický počátek jara, čímž nám zlidšťuje jinak temný únor, který ke klasickému putování většinou moc nevybízí.

Takže je na nás, jakou pouť si v únorových dnech vybereme a kam doputujeme. Stěžejní na naší pouti bude zejména pocit, zdá nás pouť těší a přináší nám nějakou radost.

Asi je jedno, zda na pěší výpravě za poznáním nebo s papírovou růží na Matějské. Tradice je prostě tradice. I v únoru.