S bráchou

 Potkali jsme se s Torínkovým bráškou. 

Sigim čili Siegriedem.

Šlo o plánované setkání, byť bráška žije kousek od nás, v Dejvicích. Ale náhodně se nepotkáváme. 

Jednalo se o předem  domluvenou schůzku, kterou zprostředkovala paní chovatelka.

A bylo to úplné setkání jezevčíků. Dorazila i maminka obou pejsků, psí kámoška a vůbec celá smečka, ze které náš pejsek přicestoval. 

S bráchou si zařádili, maminka je občas okřikla, ale moc se nedali. Nicméně, když jsem viděla její klid, chce se mi věřit, že Tori také dospěje do klidného a pohodového jezevčíka. 

Ve smečce ale byl k neudržení. Dokonce i štěkal, což dosud moc neprovozoval a zdálo se, že to ani neumí.

Umí. Stejně jako zlobit jako čert:-)

Ve finále došlo na hromadné foto. 

Tady musím vyseknout poklonu paní chovatelce, umí to s nimi. Dokázala je ukáznit natolik, že společně zapózovali. 

To já mám na fotkách hlavně plno ocásků, jak mi utíkali ze záběru. Nebo černých kuliček, kde není vůbec jasné, kdo je kdo. Ale něco se i povedlo, takže nějaké fotky jsou.

A bylo to hezké setkání. Psík je v normě, velikostně stejný jako bráška, zuby se mění, takže brzy může ve vší spokojenosti oslavit první půl rok života.

A teď ty povedené:-)

                     Tady pěkně původní rodinka. Maminka uprostřed a dva černí bráškové