U nás na Praze 7 se často vede čilá diskuse na sociálních sítích. Mnohdy do ní aktivně vstupuje i vedení radnice, snaží se zachovat zdání, že dění ve čtvrti sledují a záleží jim na něm.
Často jsou diskusní příspěvky takový "nekonečný letenský příběh" o psích lejnech
a nemožnosti parkování, případně ještě o sloupcích a cyklistech.
Tedy o ničem.
Mě zaujala debata o informační tabuli, kde byla uvedena ulice U smaltovny.
Ano, v této pravopisné podobě.
Kdosi na to upozornil, že by jako obyvatelé ulice a znalci českého pravopisu chtěli mít název správně, tedy U Smaltovny.
A už to jelo.
Pan starosta zareagoval a napsal, že je to tak správně, protože / a teď se snažím citovat/, nejde o chybu, je to tak správně, ta ulice se tak skutečně jmenuje, byť je to v rozporu s pravidly!!!?
Šalamounská odpověď, řekla bych.
A na dovysvětlení jsem se dočetla, že vzhledem k tomu, že usnesení Rady města má právně závazný charakter a pravidla pravopisu nikoli, je třeba respektovat název ulice tak, jak byl původně kodifikován, tedy s malým s.....
Jinými slovy, když se něco schválí s chybou, platí to, bez ohledu na nějaká pravidla, natožpak pravidla pravopisu, která vlastně nikoho nezajímají...
Napadlo mě, že právě bylo objeveno nové lingvistické pravidlo – historická setrvačnost. Prostě to tak kdysi bylo, tak to tak bude i nadále.
Pak nechápu, proč se mění názvy ulic, když to tak kdysi také někdo kodifikoval. Takže bychom asi měli mít pořád nějakou Gottwaldovu či Franze Josefa?
Nebo je to nějaký nový úřednický freestyle, prostě si kreativně dělám vše podle svého, neb rozhodnutí politika je vlastně zákonem...?
Neodpustím si odbočku do školních lavic. Kdyby dítě ve škole napsalo „U smaltovny“ do testu, má chybu a hrozí mu horší známka. Nebo dokonce neprojde příjímacím řízením od Cermatu a nedostane se na střední školu....
Pokud by se ohradilo, že se mu to tak víc líbí nebo že to kdysi někdo napsal stejně, učitel by pravděpodobně reagoval minimálně zdviženým obočím/ to v případě těch empatických kantorů/.
Na střední školu by ho nevzali, protože by byl pod čarou...
Taková školní vize, samozřejmě. Život je od školství přeci diametrálně odlišný...
Přesto se divím, že když takový argument použije člověk na radnici, jeho rozhodnutí je závazné. Najednou pravidla neplatí, protože funkce jim dává jakousi zvláštní moc nad jazykem?
Nebo tomu doopravdy tak je, protože pan starosta přeci musí z něčeho vycházet a mít pravdu:-)?
K čemu pak jsou nám jazyková pravidla? Má smysl učit děti, že se něco má dodržovat, když jim vzápětí ukážeme, že když mají dostatečně vysokou funkci, mohou si pravidla /
a určitě nejen ta jazyková/ ohýbat, jak chtějí?
Je to vlastně, aniž by to diskutující o problému názvu ulice nějak zamýšleli, praktická ilustrace hlubšího problému: pravidla platí jen pro někoho.
(Ne) Můžeme se pak divit, že žáci a studenti pravidla nerespektují, když vidí, že v praxi je to stejně jedno?
Nebo že se cení spíše schopnost si pravidla přizpůsobit než je dodržovat?
Pak se ovšem nelze divit, když si každý začne psát, jak se mu zachce, což se už vlastně dlouho děje a já se tomu pořád z určité setrvačnosti divím.
A až to začne platit i v úředních dokumentech, že žádná novelizace neplatí, protože kdo ví – možná se časem princip historické setrvačnosti objeví i tam, asi se budu divit i nadále.
Přiznejme si ale zároveň, tahle metoda má obrovskou budoucnost.
Proč se totiž omezovat na jen ulice? Můžeme zrušit shodu podmětu s přísudkem, přehlížet diakritiku, neřešit i a y, a hlavně – oficiálně povolit každému napsat si cokoli, hlavně, když to kdysi tak bylo?
Je to samozřejmě taková úvahová marginálie.
Jednak ty tabule totiž stejně většinou nikdo moc nestuduje, pak to většině lidí ani nedojde, že je to pravopisně špatně, nebo je jim to fuk, hlavně, když se dozví, v kolik jede další tramvaj.
Logické.
A když náhodou se objeví "rýpal", který na to poukáže, smete se to ze stolu, že je to tak správně, protože to kdysi tak někdo nazval.
I když, o nějaké kreativitě v přístupu k pravidlům to určitě svědčí. Dá se z toho odvodit
i nějaká paralela, třeba o přístupu k...
/ k čemu, to si každý můžeme doplnit podle své vlastní zkušenosti/
A ve finále, máme být rádi, že ty informační tabule vůbec máme.
Tak to jsme, to zase ano. A ti, co je chtějí bez pravopisných chyb, se musí naučit mlčet a tiše se radovat s ostatními.
"...vždyť tady žádnej most není! Furt s tou pravdou...drž hubu a plav!!". / Bílá paní, 1965/
Žádné komentáře:
Okomentovat