Blikající svět

 a s ním nenávratně mizející pozornost.

Pozoruji to už delší dobu. Přestávky ve škole kdysi dávno bývaly hlučné – plné křiku, smíchu, běhání po chodbách, diskusi o nových filmech nebo hádek o tom, kdo včera podal lepší výkon v nějaké sportovní aktivitě.

Ne snad, že by se mi stýskalo po hluku, to v žádném případě. Ale současné přestávky jsou dost jiné. 

Zejména u těch menších, maturanti si zatím ještě povídat umí.

 Ale ti malí, tedy od páté třídy výše? Ta ti celou přestávku sedí, zírají do obrazovek, a když je oslovím, chvíli trvá, než si vůbec uvědomí, že s nimi někdo mluví.

 Oční kontakt? 

Minimální.

 Odpověď? 

Strohá, roztěkaná,  někdy ani neodtrhnou pohled od displeje.

   Nejsem odpůrce technologií, mobilních telefonů ani digitální doby. 

Ale zároveň cítím jistou rezignaci. Nebo možná údiv? Obavu? 

  Jde to totiž strašně rychle, ta ztráta pozornosti a koncentrace. Už to ani není otázka generační, ale kupříkladu jednoho či dvou let.  

Čím mladší děti, tím větší závislost na mobilu.

 Naprosto zásadně a rychle se změnilo i vnímání světa, v podstatě běžná lidská interakce se stává obtížnou, někdy i nepohodlnou. A hlavně pomalou.

Kam se poděla schopnost soustředit se na jednu věc delší dobu? 

Ta podle mě už definitivně skončila na smetišti dějin.

Děti dnes s nadšením konzumují obsah, který je rychlý, blikající, dynamický. Každá vteřina nabízí novou stimulaci, mozek si zvyká na neustálý příval podnětů.

Někdy mě napadá paralela s pračlověkem, který se také vlivem podmínek měnil v úplně jiný druh.  

I oni se mění. Bude to jiný vývojový druh? 

Protože to lze vidět i tak, že to není jen konzumace bleskových videí, ale v podstatě přepis fungování myšlení…?

 Když jim dám knihu, je pro ně příliš pomalá. Když pustím film, po pár minutách ztrácí pozornost.

Složitější souvětí? Vyžaduje příliš mnoho úsilí.. 

Propast už je mezi dětmi kupříkladu maturujícími a nastupujícími, což by měla být jedna generace. Ale vlastně už není. Jde to strašně rychle.

Přemýšlím, kam to povede. Jak bude vypadat svět, ve kterém už nebude možné dlouze uvažovat, ve kterém se vše smrskne na krátké útržky informací, okamžité reakce

a minimum hloubky?

A nemyslím tím jen školu, ale vlastně budoucnost. Jejich budoucnost.

Dosud jsem si myslela, že pro pokrok a vůbec život jako takový potřebujeme lidi, kteří dokážou přemýšlet, diskutovat, argumentovat, soustředit se...

Ale co když tu schopnost ztrácíme?

Možná jsem jen nostalgická, pomalá, kritická, poučená či nevím co všechno ještě může zaznít jako oponentura.

Ale možná taky ne….