Masopust

 Únor nám, krom jiného, místy nabízí i zajímavě netradiční podívanou. Na některých náměstích nám poskakují medvědi, ženichové a nevěsty, smrťáci či prapodivní muzikanti.

Únor totiž s sebou přináší tradiční masopust.

Masopustní průvody si ještě i dnes razí svou cestu ulicemi, aby nám připomněly, že život není jen o rutinním přežvykování povinností a reality, ale také o radosti, svobodě a kapce bláznovství. Ostatně, chvála bláznovství patří ke klasice světové kultury, tak proč si nedopřát i u nás špetku únorového masopustního dovádění?

Možná se ve virtuálním jednadvacátém století nabízí vtíravá otázka, zda v masopustním veselí jde o přežitek nebo tradici?

Těžko říct, sama se kloním víc k tradicím, ale každý to vidí jinak. Ovšem ruku na srdce, kdy jindy máme příležitost se obléct do něčeho tak bláznivého, jako je oblek aktivního potulného kejklíře, bez obav z hospitalizace na psychiatrii, nebo naopak čehosi natolik bizarního, že by nám to běžně zajistilo alespoň jeden trendující hashtag na sociálních sítích?

A ty masky?

 Dříve hlavně symboly změny a veselí, dnes jako by spíš odrážely naši snahu schovat se před světem.

Kde končí maska masopustní a začíná ta životní?

Nebylo by pro nás osvěžující nechat si jednou za rok tu "seriózní" masku doma a trochu se uvolnit?

  Možná právě z tohoto úhlu pohledu masopust není jen tradicí, ale i určitou terapií – trochu zmatku v ulicích, trochu chaosu v nás.

A než nás pohltí následující tradiční půst, mohli bychom si uvolněně připomenout, že

 i pořádný kus bůčku může být – třeba jen chvilková – životní filozofie.

Takže se nebojme nasadit si masku, která říká pravdu o našich tajných touhách. I kdyby to znamenalo vyrazit ven jako obří jitrnice. 

Protože kdy jindy než v únoru, který i svou netypickou délkou vybízí k netradičním aktivitám?

A pokud to máte jinak, nevadí. Masopustní průvod na ulici vám může minimálně vyloudit úsměv na tváři a zpestřit únorové dny.

Psáno pro Listy Prahy 1.