Praha přišla o Divadlo Y.
Respektive zatím ještě nepřišla, jen se o tom spekuluje, víří se mediální vody.
Kdo ho měl rád, ten už smutní.
Kdo o něm nikdy neslyšel, mávne rukou.
A ti, co rozhoduji o jeho konci, nejspíš ani netuší, co vlastně pohřbívají. Nebo tuší, ale je jim to jedno.
Ale co, řeknou, jedno malé divadlo sem, jedno tam ...
Zánik přeci patří k životnímu koloběhu.
A teď mi zároveň dochází, že zániku je teď poměrně dost.
Nedávno třeba zanikla naše národní letecká společnost ČSA (založená 1923), ta tedy asi už doopravdy.
Také zmizel tradiční í Supraphon (založený 1932), ten koupili i s právy fakticky na všechnu českou hudbu Američani .
Teď se hodně mluví o tom, že zaniká legendární Divadlo Ypsilon (založené 1963). Jeden zánik za druhým...?
Nabízí se zajímává teorie, že pokud bych chtěli někam letět, poslechnout si k tomu českou hudbu a po přistání zajít na představení s laskavým humorem a chytrou poetikou, máme dost smůlu... Nad tím se už někdo dokonce zamýšlel, já to jen tak konstatuji...
Nechci nějak staromilsky lpět na tom co bylo, ani ronit slzy nad tím, že bývalo líp, to v žádném případě.
Ale některé tradice se mi zdály dobré a vytvářely určitý pocit jistoty. Ypsilonka určitě.
A teď najednou, většinou jedním škrtem, mizí. Neznám důvody, ani jsem po nich zatím nepátrala. Vycházím z toho, co se ke mně dostane, a v tomto divadelním případě i z nějakých vlastních emocí.
Já kupříkladu Divadlo Y vnímám jako kultovní. Bylo jedním z těch míst, kde se hrálo s nadšením, humorem a hlavně chytře.
Kde se ještě věřilo, že smích a zamyšlení mají v životě člověka větší cenu než dobře napsaná grantová žádost.
Kde šlo hlavně o zážitek, který vám zůstane v hlavě ještě cestou domů – a možná i dál.
Taky jsem ho brala jako tradiční.
Stejně jako aerolinky či Supraphon.
Ale na tradice se už asi dneska moc nehraje. Spíš je v módě coworking, nebo něco „multifunkčního.“
A nám tak z tradice zbývá jen si nostalgicky parafrází připomenout starou dobrou klasiku:
„Zavřeli divadlo? A dobře jim tak. Mohli hrát něco, na co by chodilo víc lidí.“
Až na to, že až nebudeme mít kam chodit, bude pozdě litovat.
I když možná v záplavě foof coourtů či kancelářských center, která nepotřebují grantové dotace a kultura si tam může dá maximálně flat white, to třeba ani nezaregistrujeme.
Snad leda, kdyby vznikalo nové generační divadlo, přinášelo by to nějakou logiku.
Ale co s touto logikou třeba v případě aerolinek?
V tom aby se čert vyznal.
Divadlo už asi prostě není in, žijeme v době jiných médií. Za divadlo je mi to ale líto, za Ypsilonku obzvlášť.
l
Žádné komentáře:
Okomentovat