S kočárkem

 Miminko je vždycky to nejcennější, co doma máme. 

 Však ho také mnozí hrdě vystavují, dokonce i na sociálních sítích... 

O tom ale třeba jindy. 

Dneska mě zaujal transport rodinného štěstí v kočárku. Potkávám řadu rodičů, kteří drandí po ulicích s nejmodernějšími modely dětských kočárků, které se svou cenou mnohdy rovnají ojetému autu. Pro pohodlí a bezpečí potomka všechno. 

Dosud s tím souzním.

 Co mě ale odjakživa překvapuje, je sebevražedné přecházení ulice, kdy maminka kočárek strčí do ulice a jde se. Vždycky mi to přišlo prapodivné, že ty maminky vlastně hodně riskují. Nastaví kočárek jako nárazník??

Ano, mluvím o velmi rozšířeném fenoménu kočárků v silničním provozu. Zatímco maminky v obchodech pečlivě vybírají mezi ergonomickými modely, odpružením a barvou ladící k oblečení, na přechodu se z kočárku stává beranidlo, kterým se proráží cesta.

 "Pojď, miláčku, jdeme, dnes budeš první, kdo pozná, jestli ten řidič zvládá brzdění."

Ale budiž, to je asi moje divoká fantazie, že by se tak přecházet nemělo.  Ty maminky tak asi nepřemýšlejí, prostě jedou. 

Ale když jsem viděla maminky s kočárky na zamrzlém rybníku, přišlo mi to už totálně přes čáru. V podstatě jsem začala mít vážné pochybnosti o evolučním vývoji člověka.

 Ostatně, i běžné bruslení mi tam přišlo prapodivné, mnohde totiž byly průrvy, vidět voda, led byl nestabilní, určitě bych tam nešla ani sama, natož s kočárkem nebo malým dítětem. 

Prý kdyby to začalo praskat, tak utečeme, vysvětlila mi jedna z nich, když jsem se neovládla a zeptala se, zda se nebojí. 

Měla kočárek a kdesi v dálce jí po ledové ploše pobíhalo větší děcko. 

No, že je to taková ruská ruleta jsem jí už radši neříkala. Zcela jistě by mi vpálila, že mi do toho nic není. 

Navíc, až to začne praskat, tak stihnout utéct!!!!

Ano, protože každá scéna, kde se snažíte vylovit kočárek z ledové vody, končí přece happy endem.

Doufám, že ji minimálně umělá inteligence sdělí, že led fakt dopředu nevaruje hlasitým praskáním, prostě najednou jste ve vodě... A když u toho ležíte v kočárku, asi je jasné, že je dvakrát tak těžší se z toho dostat. Ale jasné je to asi jen někomu

Vnímám to jako jeden z paradoxů doby. Vše pro dítě, často vysněné a vymodlené. A pak v podstatě hrajou vabank, "zabij si své dítě sám..."

Některá inteligence opravdu potřebuje ten umělý impuls, který někdy za kočárkem opravdu chybí....

Ostatně, nemusí to být ani kočárek. 

Když někdo nechá dítě v autě a jde si zalyžovat, jak se onehdá psalo o nějakém zaníceném sportovci, který prostě nutně potřeboval běhat na lyžích, když už je konečně ten sníh, pak nezbývá se ptát, zda by u některých jedinců nemělo být rodičovství podmíněno minimálně vlastní dospělostí...??

Asi nezbývá než doufat, že příroda dá některým jedincům k rodičovskému instinktu do ruky ještě manuál na přežití jejich vlastního potomka.