Nebudu dnes připomínat ani vysvětlovat stará pořekadla a úsloví, nebo alespoň ne primárně. Ale celé to vlastně bude o tom, jak se ony dávné pranostiky vyskytují v praxi. Tedy to, že reálně platí. I když samozřejmě o některých moudrech typu, že bez práce nejsou koláče by se dnes dalo s úspěchem pochybovat:-).
Ale nouze opravdu naučila Dalibora housti, protože když musíš, tak musíš.
Nebo když ti nic jiného nezbývá. Třeba jako při setkání s IT techniky. To je často jak setkání s mimozemšťanem.
Ale jsou ti ajťáci dneska totálně glorifikováni. IT je prostě v současnosti dream job. Bez jejich práce by řada firem asi nebyla vůbec schopna nějaké existence.
Ale zase, když se podívám třeba na systém podávání přihlášek, který za asi pořád nefunguje tak jak má, je mi jasné, že tady patrně žádná nouze, která by tyto Dalibory učila housti, zcela jistě nebyla. Ani není.
Takže asi i tady, jak kdy a jak kde.
Vůbec nejhorší ale je, když od nich potřebujete něco privátně. Buď se tváří dost povýšeně, jako že máte zmatek v IT pojmech, nechápete jejich terminologii. Nebo to vypadá, že vám vůbec nerozumí, nemluvíte řečí jejich kmene.
Další varianta je, že za vyřešený problém chtějí mega prachy. Často hodně peněz za dlouhý čas, jako že to trvá. Mnohdy se jim do toho jen nechce, co by se namáhali pro pár tisícovek, když jinde se jim nabízejí mnohem zajímavější částky.
Tak nějak jsem to měla nedávno s rozbitým telefonem. Nešlo se do něj dostat, nefungovala obrazovka. Jak mi to komplikovalo život jsem již popsala v mobilních patáliích.
Od té doby jsem se pokusila hovořit s několika it techniky, zda by mi nepomohli.
Nepomohli:-)
Nic, krčení ramen, nebudu dělat nějaký telefon, když jsem správce sítě, to už nejde, radši ho vyhoďte a kupte nový, od toho je pohotovost, za měsíc bych se na to možná kouknul, to bude ale stát peněz..... A tak nějak. Většinou se na to ani nepodívali, a když, tak zkusili obrazovku a pokrčili rameny. To prostě nejde...
Nu což už. Na netu jsem našla nějaké návody a po nějakém úsilí to šlo. Nouze mě tedy naučila it housti.
Jsem proto přesvědčená, že odborník by to sfouknul výrazně rychleji a snáz. Jen chtít.
Ale nechcou. ...
Asi bych je neměla házet všechny do jednoho pytle, patrně jsem narazila na ty výjimky, co potvrzují pravidlo, ale dovede to otrávit. Jak si myslí, že jsou nepostradatelní a nepomohou a neporadí.
Doufám, že se jednou nedočkám situace, že si budu operovat slepé střevo podle you tube, protože odborník má na starosti důležitější věci....
Sice mě těší, že si poradím a že vlastně nouze naučila housti, ale kdyby takto přistupovaly
k práci všechny profese, tak nevím.
A ve finále, ona ta nouze vlastně nenaučila Dalibora hrát na housle, tedy housti. Donutila ho mluvit, tedy housti, protože húsle byly mučící nástroj.
Takže všechno je vlastně jinak. A v této podobě to pořekadlo vlastně platí také. Minimálně v dnešní it době.
A celá pointa je vlastně jen o tom, že nechápu, proč se většina ajťáků tváří povýšeně, když s vámi hovoří. V podstatě říkají, že jste úplný nýmand, nebo spíš debil. Protože oni to všechno umí a je jim to naprosto jasný. Většinou také nepomohou / čest a sláva výjimkám/, protože co by se namáhali.
Žádné komentáře:
Okomentovat