Našli jsme švadlenu. Nevím, jak moc je to dnes běžná profese. Jednu dobu jsem se domnívala, že už zanikla, podobně jako třeba švec. Ale ony obě profese existují. Ne jako úplně běžné a majoritní. Naopak, jsou spíš výjimečné, trochu exkluzivní.
Švadlena je milá dáma. Šikovná.
Milé prostředí. Není to sice Podolská, jako za první republiky, ale i tak to s sebou nese určité kouzlo. Atmosféru. A vlastně i rozechvělost.
Braní míry, klasická zkouška.
K čekání šálek čaje. Krátké termíny, během dvou týdnů všechno sfoukneme.
Naprostá spokojenost.
A jako bonus, i nový zip u bundy, kterou jsem se již chystala vyhodit, protože kdo by do ní našíval nový zip. To je práce jak na kostele, alespoň já to tak vnímala. A když jste navíc nešikovní, jako já, pak je opravdu praktičtější bundu vyhodit a koupit novou. Ale asi proto, že jsem dost konzervativec a chvíli trvá, než čistku v šatníku provedu doopravdy, byla bunda zachráněna. Paní je opravdu šikovná. Zlaté ručičky.
A návštěva u švadleny, to je tak trochu jako výlet proti proudu času. Když se kdysi šilo podle Burdy a Neckermanna. ...?
Takové tajemno z toho salónu proudilo.
Zážitek...
Žádné komentáře:
Okomentovat