Jana Zajíce

  Dnes se tak příhodně hodí záběry z procházky v ulici Jana Zajíce. Trochu jsem bojovala s pokušením provést zde minianketu mezi náhodnými chodci i starousedlíky. 

"Po kom je pojmenována ulice? Či kdo byl Jan Zajíc?" 

Nakonec jsem od bláznivého nápadu upustila, přesvědčena o tom, že to každý ví. Navíc letos je to půlkulaté výročí, hojně připomínané, takže by to bylo trochu nošení dříví do lesa.  

Máme tady jen jeho ulici, Jan tady prokazatelně nikdy nežil. A s názvem ulice snad nikdo nemá problém, ten je na Letné víc s pamětními deskami na domech. 

Ale o tom jindy. 

Dnes jsme v ulici Jana Zajíce. 

Zajímavý je vývoj jejího názvu. Za minulého režimu jméno tohoto mladého chlapce, který se proti režimu tak ostře vymezil, určitě nést nemohla. Byla to ulice Komsomolská.

Komsomol byl komunistický svaz mládeže v tehdejším SSSR. A jelikož je Letná Ruskem 

i dnes doslova protkaná, asi se nabízelo pojmenovat ulici u fotbalového stadionu po sovětských svazácích. 

Bylo tomu tak od padesátých let. 

Ještě víc předchozí název je sice jako z dnešní doby, ulice se jmenovala Nečasova, ale jde o jiného Nečase. Myšlen byl prvorepublikový  ministr Jaromír Nečas, který patrně se současným Petrem Nečasem nemá nic společného. Jen historický název ulice, Nečasova. 

Dříve před Nečasovou se ulice, ve které kdysi vedla i tramvajová linka, jmenovala Škroupova. 

Proč upadl František Škroup, autor hudby k hymně, v nemilost, že jeho ulice byla přejmenována, to nevím. 

Po roce 89 to mělo svou logiku, změna Komsomolské, ale proč nemohl být v názvu ulice František Škroup to netuším. 

Asi je to jedno, dnes je tam Jan Zajíc, který s touto městskou částí nemá nic společného, ale vzpomenut na mladého člověka, který věřil v sílu gesta a nesouzněl s režimem, se sovětskou okupací, s nesvobodou, to  je určitě třeba. 

I na Letné. Nebo spíš, nejen na Letné.

Jako hrdinství to vnímám, úctu k němu mám, ale osobně - lidsky- tomu pořád nerozumím. Upálit sám sebe!? Tak krutá a bolestivá smrt. 

A myslel třeba na svou maminku? 

Aby bylo jasno, to není zpochybňování, jen přemýšlení trochu jiným směrem. 

Myslím si totiž, že jako hrdinku bychom ji měli vnímat také. 

Paní Zajícovou, stejně jako paní Palachovou.