Když je v Praze abnormální....

.... chce se asi napsat hic, podle hitu Ivana Mládka. 

Ale mě spíš napadá chaos. Většinou je dopravní, mnohdy stačí jedna havárie, ťuk, a Praha stojí. 

Jedna havárie dokáže změnit tok celé pražské dopravy. 

Na haváriích obecně není nic pěkného. Ať už jsou to havárie opravdové, hmatatelné, nebo jen o obrazné, třeba životní karamboly. Ty samozřejmě mohou bolet mnohem víc, než nějaký ťukanec na parkovišti, pokud ho také chceme nazývat havárií.

   Jsou ale i havárie, které minimálně vyloudí úsměv na rtu. Kupříkladu havárie vody ve škole. Není to nic pěkného, nese to plno starostí, výdajů a komplikací. Nicméně, když se to stane ve škole, minimálně studenti se radují. 

Jde se totiž domů.

Škola, ani kdyby sebevíc chtěla, prostě bez vody fungovat nemůže. A tak prasklé trubky znamenají pro děti nečekaně volný den. 

Pravda, na vyšším stupni je to pohoda i pro kantory, prostě se jde domů. S těmi mladšími je to náročnější, obvolat rodiče, zařídit hlídání a předání. Nicméně, i pro ně to znamená nečekaně volný den.

 Takže když je v Praze abnormální tlak, že praskají vodovodní trubky, nastává dětem školou povinným nečekaně volný den.

V podstatě i nám, i když se tváříme pracovně, jako že budu celý den opravovat písemky. No, nebudu. Ale povedly se jiné práce, na které už dlouho nebyl čas. Třeba žehlení. Při tom se dá hezky přemýšlet o tom, co se bude učit, takže je to vlastně takový improvizovaný home office. 

 Je to prostě zpestření života. Nečekaný pozitivní prvek u havárie. Nejvíc se radovali ti, které čekaly nějaké nepříjemnosti a prasklá voda je spláchla. Zkoušení ani test se nekonaly. 

No, není to vlastně ve finále krásná havárie:-):

A jakou radost měl Tobiáš:-) ....