Mobilní patálie

Rozbil se mi telefon. Běžná záležitost, řeklo by se. Rozbil se, někdo ho tedy opraví, nebo se koupí nový.

Ha, ha, ha...

Pominu-li fakt, že se rozbil v naprosto nevhodný čas, a tak nějak nenápadně, oprava byla jak v pohádce o kohoutkovi a slepičce. Nebo spíš od čerta k ďáblu.

Tedy, telefon upadl, to ano. Ale na první dobrou vypadal normálně. Ani náznak škrábnutí či prasklina.

Jenže když jsem sáhla na obrazovku, nereagovala. Najednou nebyl dotykový. Svítil, reagoval, zavolat na něj šlo, ale už to nešlo vzít. Chytrý telefon rázem přišel o svou umělou inteligenci.

Jdeme tedy rychle do O2. Potřebuji to opravit, nejlépe ihned. Věřím, že tamní O2 guru, když už je guru, na to koukne, pomyslí si něco o blondýně, která něco blbě zmáčkla, s dobře skrývaným pohrdáním na něco sáhne a všechno bude dobré. 

Ale ouha.

V O2 na to koukají jak já, tedy jako husa do lékárny. Kroutí hlavou jak na lékařském sympoziu a čas běží.

 A nic.

Moje trpělivost prochází zatěžkávací zkouškou. Levá noha začíná viditelně vibrovat.

 Pak mi guru lehce zvýšeným hlasem vysvětlí, že jsou prodejna ne servis, ať si tedy jdu někam do opravny.

Dobrá.

Jenže jak, když v telefonu, do kterého se nemohu dostat, mám zamčené všechno?

 Kartu, platební aplikace, jízdenku na MHD, navigaci, parkovací aplikaci, prostě všechno.

 O telefonních číslech, které si bohužel nepamatuji, ani nemluvě. Ale ty určitě budou na simce, uklidňuji se v duchu, ale moc mi to nejde. Čas je proti mně. Mobilní pohotovost je kdesi v centru. Na to fakt dneska nemám čas.

Musím tedy koupit nový telefon. 

Přendají mi tam kartu.  Nechci zdůrazňovat fakt, že si logicky nepamatuji žádné přístupové heslo, takže zakládám nějaký nový účet, aby ten přechytralý telefon mohl nějak fungovat. Jinak to, chytrák, neumí.

Přendávají mi kartu. Konečně. Prý to bude ok. Nic se nezmění.

Ha, ha, ha...

Nepřetáhlo se jediné číslo. Na celém seznamu jen samá O2 čísla, všechna možná, včetně linky pro seniory☹, což mě uvrhá do stále hlubší deprese, ale můj seznam nikde.

 Neměla jsem ten den sílu to řešit, protože to bylo všechno na hodiny. A já měla k dispozici vlastně jen minuty, přesně rozpočítaný den..

Tak dobrá, uklidníme se...

Takže nový telefon.

  Na mobilní pohotovosti!!!! / to byla pro mě tedy novinka, že už i mobily mají svojí pohotovost - to si tedy zavařujeme do budoucna/   

    tak na mobilní pohotovosti mi sdělili, že za pět tisíc to zkusí opravit. Ale neví. Možná se to nepovede?

Pak že za tisícovku přetáhne data. Prý tak za tři čtyři hodiny.

Aha, tak to bych tu byla "do Vánoc," děkuji, mám nový. Ten starý asi odnesu do nějakého mobilního krematoria, když už je mobilní pohotovost.

  S novým to samozřejmě hned neumím, nic nefunguje, hesla si nepamatuji, čísla nejsou. Není nic.

   Pak konečně rozpohybuji nějaké zálohy a postupně se vracím zpátky do mobilního světa.

   Zažila jsem si takový malinký blackoutík. A pohádku o kohoutkovi a slepičce v reálu. Bez dobrého konce, samozřejmě, nikdo z ajťáků mi nepomohl. Ani O2 guru😊!!! Ani jako první pomoc.

Nu, nakonec jsem se z toho nějak dostala. Poučena, jako vždy.

 Ale je to moloch. Zotročení.

Bez toho zatraceného telefonu teď fakt nejde existovat. Pokud tedy nežiji kdesi v lesích. Bez něj se ani do práce nedostanu, když mám vstup aktivovaný na telefonní číslo, kupříkladu. 

A ty firmy, co se živí přetahováním dat, to je tedy job.

  Nouze naučila Dalibora housti a mě přetahovat data. Trvalo to tedy, asi by to za těch pět litrů bylo rychleji, leč, vyhazovat peníze oknem, to se mi ani na mobilní pohotovosti nechce. Vždyť jsou to větší poplatky než na veterinární pohotovosti, o té lidské ani nemluvím…..??!

Mobilní krematorium jsem tedy zatím nenašla. Asi ho založím sama, jako podnikatelský plán, takový  předkremační start up😊