U Stalina

 Prostor u Stalina je mimořádně nehezký a neupravený, špinavý, řekla bych až odporný. 

Přesto je to oblíbené místo. Častý cíl turistů, je odsud krásný výhled na město a plynule se dá pokračovat k Hradu. Chodí sem místní na procházky. Lidé do baru. Je to ráj skejtařů. 

Ale hlavně se tu  patrně schází pochybné existence, které nikdo zjevně nekontroluje. Jinak si neumím vysvětlit, proč je to tady tak špinavé a nechutné. 

Fotografie to zdaleka nevystihují. Hlavně proto, že jsem primárně fotila relikty minulosti, dosud jsem si totiž nikdy nevšimla, že na spodních kamenech zůstávají stopy minulosti, pozdravy z Gottwaldova. 

Odhodlání postavit sovětskému vůdci tu největší sochu. 

   Trochu mě až mrazí, když si uvědomím, že to z historického hlediska není tak dávno. A že to musela být síla, když se diktátor tyčil nad městem. Taková, že přezdívka místa zůstala v povědomí dodnes. Ba i posměšnou přezdívku "fronta na maso" si mnozí vybavují / nechci říkat pamatují, protože mi to říkali mladíci, kteří to určitě pamatovat nemohou, ba ani jejich rodiče ne:-)/ 

Trochu jsem je zaskočila dotazem na metronom, to nevěděli, co je. Nicméně, dokázali jsme si věci dovysvětlit a domluvit se. 

I to, že na vyvýšeném místě nad Letnou asi nic jiného než kyvadlo být nemůže. Kdysi, blahé paměti, tam visel Václav Klaus na plakátu ODS, ale myslím, že to tehdy rozfoukal vítr. 

Tyčil se tam i Michael Jackson, v době, kdy ho ještě všichni glorifikovali a jeho vztahy k dětem byly ve fázi utajení. Jeho obří socha tam lákala na jeho pražský koncert, kam se radostně hrnuly davy dospělých i dětí.

 A pak už jen metronom. Nekontroverzní, mohutný. Tiše odpočítává čas. 

Dole v kamenech stopy minulosti. 

A všude kolem nevlídné prostředí. Prostě u Stalina