Dnes nelze jinak. Sváteční den. Výprava na Národní.
Všude ale mraky lidí. Trochu se to celé zvrhlo v určitý festival marnosti, řekla bych.
Ukázat památná místa dětem je tedy rozhodně lepší v běžný den, kdy zde neprobíhá boj o vlastní zapálenou svíčku. Je to takové moc masové, bez piety. I když samozřejmě, určitou atmosféru to pořád má.
Ale skoro mám pocit, že když chcete nějak navodit náladu, probudit nostalgii, vydolovat hrdost na to, co se stalo, pak ta Národní není nejlepší místo, je už to víc takový cirkus. Je lépe hledat jiná místa.
A nebo si pustit rádio. Tam bylo zajímavých reminiscencí.
Ale navzdory všemu, šli jsme na Národní. Tradice se musí udržovat. A předávat dál.
A pokud to ještě jde, tak tam tu svíčku prostě zapálit chceme.
Žádné komentáře:
Okomentovat