Neznámé telefonní číslo

Nedávno jsem měla dost často zmeškané hovory. Neznámé číslo volalo několikrát denně, vždy tedy v nevhodnou dobu, ale dost vytrvale. Nevolám neznámá čísla zpět a tak mi dlouho zůstalo utajeno, kdo mě tak intenzivně nahání.  Až přišly jarní prázdniny. V půl deváté ráno neznámé číslo. Zvednu to. A ejhle, průzkum trhu.

No, bývaly doby, kdy jsem se v tomto směru moc nevybavovala.

„Jsou to také lidé, musí se nějak živit,“ přesvědčil mě jeden altruista a od té doby je minimálně vyslechnu. A někdy s nimi i vedu vlídnou konverzaci. I tentokrát jsem byla vstřícně naladěna. Jsou prázdniny, ráda napomohu někomu v jeho pracovním úsilí. Žena se mi mile představila a upozornila, že náš hovor bude nahráván.

Ano, vím a akceptuji.

Průzkum se týkal poslechovosti rozhlasových stanic.

„ Co z toho tedy bude vyplývat?“ ptám se i nadále vlídně. Paní ovšem vlídnost ztrácí, dost odsekává, že jde o statistiku.

„ Dobrá tedy,“ souhlasím a vyčkávám dotazy. První se rozhlasu moc netýká, žena vyjmenuje několik profesí, ve kterých nesmím pracovat.

Nepracuji.

„Kolik je vám let?“ pokračuje monitorovaný dialog. Tady se zarazím já. Neumím moc zveřejňovat svůj současný věk, a také ani nechci.

Poctivě to ženě vysvětlím, že nechci udávat svůj věk.  To už jí ale asi pěkně lezu na nervy.

„Musíte!“ sdělí mi úsečně.

„Já ale nechci,“ ještě se bráním.

„Prostě musíte, bez toho se nehneme dál!“ trvá na svém žena na druhém konci drátu (lze toto spojení v mobilní době ještě vůbec používat? Dráty tam přeci dávno nejsou….)

Chvíli se cukám, ale statistika je statistika, tak jí nějaký věk řeknu. Něco si vymyslím. A suše do telefonu sdělím, že je mi 62 let.

A lehce se usmívajíc do telefonu podvědomě čekám jakousi lichotku, jako že mám mladistvý hlas na ten věk, či že by to podle hlasu netipovala:-) nebo prostě jen nějakou další statistickou otázku.

„Aha, ozvalo se z druhé strany. „Tím pádem pro nás nejste relevantní !“ ( rozuměj, tím pádem nás nezajímáte) a telefonát byl ukončen!!!

Tak to mi tedy sklapla čelist. V době přehnané politické korektnosti vám při zjišťování poslechovosti rozhlasových stanic na férovku napálí, že jako starý posluchač je nezajímáte! 

                          Tahle země prostě není pro starý!  

P. S. A pak mě napadlo, že pokud si někdo ve statistice vyčetl, že dnešní mládež poslouchá rozhlas a že třeba nějakým průzkumem ještě zvýší procento mladých, co poslouchají rozhlas, pak tedy statistice asi moc nerozumí. Ale to je zase jiný příběhJ. Jsem zvědavá, co se dozvím, až zase někdy laskavě a vlídně přijmu hovor z neznámého číslaJ

 P.S. 2. Teď mi také leží v hlavě, co bych se dozvěděla, kdybych řekla svůj skutečný věk. Ale asi by to bylo stejné:-)