Také je dnes výročí komunistického puče, což by měl být černý den v našem kalendáři. Takový protiklad státních svátků. Ale nic takového se v atmosféře všeobjímajícího odpuštění rozhodně neděje. Všichni si to ale vždycky nechtěli nechat líbit, proto také dnes připomínáme i pochodeň číslo 2. V roce 1969 se sebeobětoval mladinký Jan Zajíc. Ve snaze ho úplně vymazat z historie byli soudruzi dost urputní, leč úplně se jim to nepovedlo. A tak dnes připomínáme i druhého Jana z doby před padesáti lety. V naší ulici Jana Zajíce proběhlo pietní shromáždění, to jsem skoro ani nečekala. Ale bylo to až mile dojemné.
A když už jsme v těch temných výročích, je třeba připomenout smrt Josefa Toufara, faráře, který zaplatil životem za tzv. číhošťský zázrak. Soudruzi ho umlátili. Že jim umřel pod rukama zrovna na den výročí jejich puče asi nebylo zrovna v plánu, ale stejně bylo všechno utajené, tak je to zas tak z konceptu nevyvedlo. To mě třeba mnohem víc vyvádí z klidu fakt, že ten, co ho ukopal a umlátil, komunista s takovým romantickým jménem Mácha, nebyl takřka vůbec potrestán a v klidu a v pohodě si dožil svůj život. Tím se oklikou vracím k úvodní myšlence, že jde opravdu o černý den v našich dějinách. Ostatně, i slavný generalissimus Albrecht z Valdštejna by mohl vyprávět. Jeho bývalí přátelé ho zavraždili také 25 února, takže už v sedmnáctém století nebyl ten den zrovna výhra v loterii:-)
Nu, třeba už to nyní bude jiné a lepší:-)
Žádné komentáře:
Okomentovat