Již řada odborníků na vysoké úrovni definovala význam vůně
pro člověka. Nehodlám objevovat Ameriku, ale některé voňavé aspekty našeho
života bych ráda připomenula. Už jen třeba proto, jak nám vůně vstoupily do
lidových úsloví. Všichni víme, že fráze o tom, jak někoho nemohu ani cítit,
vůbec nesouvisí se značkou jeho parfému. A s jakou nostalgií a láskou
vzpomínáme na voňavé buchty od babičky. Vůně nám dovedou zprostředkovat silné
zážitky, které už vypadaly zapomenuty. A hle, něco nás šlehne přes nos a už se
odvíjí historie, která je s danou vůní spojená. Pravda, lze se zamýšlet i
nad opačnou stranou věci, tedy nevůní, což je aktuální třeba v hodně
mrazivých či naopak horkých dnech v MHD, ale vůně mi přijde lákavější. Ne,
že bych byla na vůně nějaký odborník. Ba ani slavný román, potažmo film Parfém,
mě neinspiroval (ten mě naopak spíš děsilJ).
Často dokonce mívám pocit, že necítím vůbec nic. Jenomže vůně mám ráda a mnohé
věci mi evokují. Věřím na vůně víc než na cokoli jiného i ve vztahu
k lidem, pokud člověku někdo nevoní, je jasné, že spolu nemohou
koexistovat na žádné bázi. Pokud by ale někdo dovozoval, že mě potkal nějaký
silný voňavý zážitek, neměl by tak úplně pravdu. Nic, co by otřáslo mým světem
vůni, se nestalo. Jen mě praštilo do nosu jaro. Pravda, trochu brzy, zejména
když únor bílí pole sílJ,
ale proběhla taková chvilka, dole ve Stromovce, kde jsem měla pocit, že to jaro
už prostě cítím ve vzduchu. A že má jaro neopakovatelnou sílu vůně, donesla
jsem si ten zážitek až domů k počítači. Za okny je pořád únorové nevlídno,
ale doma voní klid a pohoda (i to může vonětJ)
a v duchu už cítím jaroJ.
V zásadě tedy mohu říci, že jsem prožila voňavou extázi. Když to cítíte
stejně, jistě pochopíte…
Žádné komentáře:
Okomentovat