úterý 5. února 2019

Hovory- reflexe

Tak ještě jednou o Hovorech, jaké to vlastně bylo, naposledy? Milé a příjemné, taková laskavá tečka. Určitě nešlo o kontroverzní téma. Pan Žantovský dorazil naprosto včas, opravdový profesionál. Lidí přišlo hodně, to bylo milé překvapení.  Zase jednou bylo „narváno“. Pan Žantovský začal reklamním proslovem ohledně knihovny. Tím mě sice kapku zaskočil, ale budiž, každý chceme prosazovat to své. Odpojit se od tématu moc nechtěl, tak jsme měli v úvodu nečekaný reklamní blok na Knihovnu Václava Havla. A pak už přišel příběh pana prezidenta. Jak z čítanky, nic nového pod sluncem. Pro mládež asi ano, ale mladých zas tolik nebylo (byť určité procento dorazilo, to zase ano).  Příběh skončil a nastal čas na dotazy. Ty na tělo byly snadno převedeny do laskavého obrazu všeobjímacího prezidenta, ty bulvární nezodpovídal a ty klasické nic nerozbouřily. Takže proč nebyli zakázaní komunisté, proč jsou tu stále, šlo o ekonomické předání moci, kde byly chyby a pár ostatních vlastně ani nijak zodpovězeny nebyly. Nebo velmi něžně. Pan prezident byl velmi laskavý člověk, všichni se všechno učili, nechtěli být jako oni…. Rozdělení republiky pan prezident nechtěl, ale nic nezmohl. A potřebujeme nyní nového Havla? Ani to nezaznělo. Takže jsme si zopakovali životopis, připomněli jeho díla, třeba Zahradní slavnost se zdá být znovu aktuální, ale to si myslím jen já. A slavnostně se rozloučili. Nic nového pod sluncem. Přesto si já osobně, že nějakou silnou osobnost s charakterem opravdu potřebujeme. Neříkám, že někoho jako pan Havel, ale rozhodně ne někoho, koho aktuální politická scéna nabízí. Ale to už je zase jiný příběh, Hovory skončily, deset let je deset let a na nějaké detaily ze sametového období před třiceti lety si musíme počkat na nějakého výrazného lovce detailů a tajnostíJ





Žádné komentáře:

Okomentovat