Tak ještě jednou o Hovorech, jaké to vlastně bylo,
naposledy? Milé a příjemné, taková laskavá tečka. Určitě nešlo o kontroverzní
téma. Pan Žantovský dorazil naprosto včas, opravdový profesionál. Lidí přišlo
hodně, to bylo milé překvapení. Zase
jednou bylo „narváno“. Pan Žantovský začal reklamním proslovem ohledně
knihovny. Tím mě sice kapku zaskočil, ale budiž, každý chceme prosazovat to
své. Odpojit se od tématu moc nechtěl, tak jsme měli v úvodu nečekaný
reklamní blok na Knihovnu Václava Havla. A pak už přišel příběh pana
prezidenta. Jak z čítanky, nic nového pod sluncem. Pro mládež asi ano, ale
mladých zas tolik nebylo (byť určité procento dorazilo, to zase ano). Příběh skončil a nastal čas na dotazy. Ty na
tělo byly snadno převedeny do laskavého obrazu všeobjímacího prezidenta, ty
bulvární nezodpovídal a ty klasické nic nerozbouřily. Takže proč nebyli zakázaní
komunisté, proč jsou tu stále, šlo o ekonomické předání moci, kde byly chyby a
pár ostatních vlastně ani nijak zodpovězeny nebyly. Nebo velmi něžně. Pan
prezident byl velmi laskavý člověk, všichni se všechno učili, nechtěli být jako
oni…. Rozdělení republiky pan prezident nechtěl, ale nic nezmohl. A potřebujeme
nyní nového Havla? Ani to nezaznělo. Takže jsme si zopakovali životopis,
připomněli jeho díla, třeba Zahradní slavnost se zdá být znovu aktuální, ale to
si myslím jen já. A slavnostně se rozloučili. Nic nového pod sluncem. Přesto si
já osobně, že nějakou silnou osobnost s charakterem opravdu potřebujeme.
Neříkám, že někoho jako pan Havel, ale rozhodně ne někoho, koho aktuální
politická scéna nabízí. Ale to už je zase jiný příběh, Hovory skončily, deset
let je deset let a na nějaké detaily ze sametového období před třiceti lety si
musíme počkat na nějakého výrazného lovce detailů a tajnostíJ
Žádné komentáře:
Okomentovat