IIrving Stone v tomto monumentálním románu přiblížil
života Sigmunda Freuda. A vylíčil ho bravurně, jak to ostatně Irving vždycky
uměl. Přestože o tomto psychiatrovi něco vím, kniha mě pohltila a bavila. Asi i
proto, jak mapuje Vídeň, kterou mám ráda. A samozřejmě, Freudův životní příběh
je vskutku impozantní. A nejen proto, že Freude,
Freude, vždycky na tě dojdeJ.
Spíš proto, že proniknete do jeho zaujetí, vytrvalosti a odhodlání. Je to bichle, proto také od Vánoc chvíli
trvalo, než jsem se k ní dostala a posléze ji přečetla. Ale šlo veskrze o
hezký čtenářský i historický a vzhledem k Vídni i objevovatelský zážitek.
A krom této Vášně mysli ještě dnes také hodně myslím na svou
tetu Jarušku. V roce 1979 odešla. Ve čtyřiceti letech. Strašně brzy. Napadá mě, zda by jí dnešní
medicína dokázala zachránit? Ale to jsou moje vášně mysli, vlastně zbytečné,
ale těžko se jim ubránit. I když ve finále mohu jen zapálit svíčku a
vzpomínat. Je to letos kulaté výročí,
takže tak nějak zakulaceně smutnější. I
takové mohu být vášně mysli.
Žádné komentáře:
Okomentovat