P. S.

Příběh s knihami, respektive tedy z knihkupectví, má své p. s. Ve své kritičnosti vůči ostatním jsem pozapomněla na svoje vlastní nedostatky, třeba na nesoustředěnost, nepozornost či lajdáctví. V zápalu nakupování a kritického pohledu na otrávenou prodavačku jsem koupila knihu, kterou již doma máme. Zaměnila jsem římskou dvojku za trojku a ejhle, doma se tak ocitly dvě dvojky. Poměrně drahé dvojky, jedna za pětistovku. Nezbývalo tudíž, než se vydat na opravnou misi. Znovu do jámy lvové. Za pultem mladinká prodavačka. Asi zde jiné nezaměstnávajíJ. Nebyla to tatáž, tahle byla snad ještě mladší. Ale nedívala se na mě stylem, co tady jako otravuji. Naopak. Milá, vlídná, usměvavá. O knihách věděla tolik, že jsem žasla. Můj omyl nijak nekomentovala, knihu vyměnila za tu se správnou římskou číslicí a ještě mi popřála hezký den.  A já znovu objevila Ameriku, jak také jinak. Že je to vždycky a všude (a v každém věku) jen a jen o lidech. A také jsem si potvrdila svoji nastupující stařeckou sklerózu a sklony k morouství a karatelství. Takže snad je ještě čas se nad sebou zamysletJ. Třeba s vyměněnou knihou v ruce.