Definitivní konec

    Dnešek byl ve znamení definitivního loučení se s úspěšnými maturanty. Na Libeňském zámečku jsme se sešli ve čtyři hodiny odpoledne k slavnostnímu aktu vydání maturitních vysvědčení. Obvykle ceremoniál probíhá v kapli, letos jsme se přesunuli až do velkého sálu. Nastrojení maturanti v doprovodu spokojených rodičů a rozechvělých prarodičů dorazili k poslednímu kontaktu se svou střední školou. Že zkouška z dospělosti na mnohých zanechala zásadní změny, potvrdil ten fakt, že nikdo nepřišel pozdě, jako chodívali do školy. Nu, zdá se, že tu dospělost berou vážně:-). Přišli nastrojení, usměvaví, akt proběhl k všeobecné spokojenosti. Mladší spolužáci nám krásně zahráli, lehce nervózně zarecitovali, paní ředitelka pronesla didakticky vyvážený tklivý projev, o nějaké patetično jsem se pokusila i já. Poté jsme jim předali maturitní vysvědčení a jazykové diplomy DSD, které je opravňují ke studiu ve všech německy mluvících zemích, potřásli jsme jim pravicí a spadla opona. Osm let je minulostí, něco krásného končí a něco krásného se začíná. Přesně, jak pravil Jaroslav Seifert. Dostala jsem od mnohých květiny, což jsem tedy nečekala a skoro jsem zaslzela. Dojetí ovšem vzápětí zabránila ledová sprcha, když mi jedna maminka přišla vynadat za špatnou známku na vysvědčení. Chvilku mi trvalo, než do té euforie z loučení pronikl ten její sarkasmus a jedovatá ironie, abych pak jen zírala:-(Vzhledem k tomu, že útok přišel ze strany, odkud bych to neočekávala, překvapená jsem byla pořádně. Dívka u zkoušky neuspěla. Neuspěla proto, že neuměla. K přihlédnutím k její hezké práci v minulých letech jsem zamhouřila oči a nenechala ji propadnout. Podotýkám, že o tom jednala celá komise, ne jen já. Přesto jsem se chvíli cítila tak nějak šlechetně, jako že zbytečně nekomplikuji dětem život a nechám ji projít, ač s odřenýma ušima:-) A ono ne! Dnes jsem se dozvěděla, jak moc jsem špatná, že zkouška (maturitní) má být výsledkem celého studia, dítě bylo vynervované a tak dále. Že se nepřipravila, to se neřešilo. Je to prostě moje vina. Měla jsem jí dát lepší známku, protože dřív pracovala dobře. A s tím rozlícená maminka odešla! Nechtěla jsem kazit náladu ostatním, tak jsem to rozdýchala (alespoň myslím) a vypisuji se až tady. Byla to taková hořká kapka do jinak velmi vydařeného odpoledne. Ale je dobře známo, že trochu jedu otráví celou studni. Nu, to je život. Takové odnikud nikam. Stejně jako se Zachariášem. Pořád nemocen, další dvě injekce. Už se jich bojí, kňučí, sotva vidí pana doktora. A to je anabáze naplánovaná až do pondělí. Minimálně. No, to si ještě užije, chudáček:-)