Umění nemožného

   Tak nějak bych charakterizovala umění napsat grant. Pokouším se o to – nikoliv dobrovolně- každý rok a je to vždycky práce jak na kostele. Navíc jde o práci nevyzpytatelnou, nikdy nevíte, která kolonka se změní, která hraje prim a jak moc se máte pouštět do detailů. O věcech přidružených, jako je lobbing či dokonce známosti nechci vůbec spekulovat. Prostě napsat grant je tak trochu magie, jejíž ingredience se pravidelně mění, snad i proto, aby tady kouzelníků na poli vzdělávání nebylo příliš mnoha. Proto jsem se v Karlíně v pedagogicko- psychologické poradně zúčastnila workshopu, jak takový grant co nejlépe napsat. Jde o to, že všechno souvisí se vším a nebudu-li podobné seance navštěvovat, už vůbec nemám šanci něčeho docílit. Šla jsem se tedy školit a jsem tak proškolená, že mi z toho jde hlava šejdrem. Pokud by snad někdo dokázal obsáhnout všechny podmínky, musel by být génius. Nebo grantový zaměstnanec na plný úvazek. Mým úkolem ovšem bude vytvořit grantový elaborát jako vedlejší produkt při své běžné práci. No, jsem na to zvědavá. Zejména proto, že základní nabídka pro letošní rok zní víc práce a míň peněz. A to ještě nikdo neví, co bude, až se změní primátor. Jako zpestření celého semináře jsme měli přednášku o netholismu. Zajímavou. Pro ty, koho trochu mate ten název, jde o závislost na internetu a miniaturní technice – tedy hlavně na mobilu. Myslela jsem si, že o tom vím dost, ale docela jsem zírala, jak moc podobná závislost je mezi dětmi rozšířená a jaké s sebou nese důsledky. Někdy mě také napadá, zda podobná závislost nehrozí i mně, ale vzhledem k definici netholismu patrně ne. Ale vzápětí po vyslechnutí bych snad dětem preventivně počítač zakázala, stejně jako mobilní telefon a další podobné nezbytnosti. Zbytek přednášky byl věnován integrovaným dětem a jejich asistentům. A tak musíme mít nově povolení na povolení zažádat o asistenta, a když ho dostaneme, ještě není jisté, že ho někdo zaplatí. A celé to martyrium se musí opakovat dvakrát za rok. O peníze se tak složitě žádá na začátku října a většina škol je ještě nemá. Dojdou tak kolem dvacátého června. Možná. Ministerstvo školství zjevně netuší, kdy probíhá školní rok. Jak říkala moje babička, stokrát nic umoří i vola. Prostě chtít dneska něco smysluplného dělat je umění nemožného