Nevidět, neslyšet

   Když si malé děti hrají na schovávanou, zakryjí si ručičkami oči a protože nic nevidí, myslí si, že nikdo nevidí je. Úžasná a roztomilá metoda, která ovšem s postupujícím věkem svoji roztomilosti prudce pozbývá. Chování dospělého, který si myslí, že ho nikdo nevidí, zdaleka není tak úžasné, jako dětská hra. Pozorovala jsem onehdá při nákupu pána, který ve frontě přede mnou komusi do telefonu hlasitě tvrdil, že je zrovna u Hlavního nádraží a tím pádem to rozhodně nemůže stihnout. Přitom vypadal, že jde na nějakou návštěvu (pokud ovšem nehodlal lahev sektu vymlasknout hned venku s mlsně obcházejícími bezdomovci). To samozřejmě osoba na druhém konci drátu nemohla tušit, a pán, protože ho nikdo neviděl, se radoval, jak všechno úspěšně vyřešil. U nás v domě se čas od času vynoří na chodbách obrovský nepořádek. Sousedé „uklízeli“ a zjevně nabyli dojmu, že když je nikdo nevidí, jejich nepořádek vystěhovaný na chodby zmizí sám od sebe. Nakonec zmizí, protože my, slabší povahy, nevydržíme, a odtransportujeme cizí bordel, přes který klopýtáme den co den, alespoň k popelnicím. A sousedé se radují, jak to úspěšně vyřešili. Čas od času bych si také nejradši zakryla oči a doufala, že když nevidím ti hrůzy kolem já, neexistují. Škoda, že mi tato dětská vlastnost nezůstala zachována. Dnes se díky přistavenému kontejneru a teplému počasí koná u nás v ulici mejdan bezdomovců. Už od oběda tam měli vytahané vyházené židličky, nakoupené krabicové víno a začíná radost až do rána.Vskutku, lépe nevidět.:-).A dnes bych chtěla i neslyšet, protože jinak se migréna zahnat nedá:-(