Konec června

„Co s ní uděláme?“ syčí kolegyně s nosem zabořeným do učitelského zápisníku. „Je zralá na propadnutí, ovšem její otec si to nemyslí.“
   Zmíněné žákyni rozhodně nepřipadá rozumné, že se její rodič hodlá bít za její další setrvání na našem vzdělávacím ústavu. Už dlouho by si přála dělat něco jiného. Určitě si to myslela i její třídní učitelka, protože když se jí ptala na budoucnost, viděla v jejích očích skepsi. Dělala, že se jí to netýká.
   Děti dost často předstírají slepotu, hluchotu a okázalý nezájem. Je to tak pohodlnější a bezpečnější. Dospělí jsou falešní jak pěťák.
   „Slyšíte? Co s ní tedy bude?“ rozčileně se mračí češtinářka.
Třídní slyší, ale nedbá.
Nutnost potřebných mimikrů. Bez nich nelze v džungli českého školství přežít.
Jinak by nejspíš musela dívku dávno vyhodit. A s ní jejího otce. A její učitelku češtiny.
    „Tak to je teda drzost! Její otec žádá o přezkoušení. Ježíši. Mě snad ranní mrtvice.“
Některá přání zůstanou bohužel nevyslyšena.
   Třídní učitelka si přeje, aby už konečně zazvonilo a kolegyně dala jednou provždy pokoj.
„Pane bože, to je ale kretén,“ kvílí češtinářka zoufale nad známkami a hned zatepla utíká za ředitelkou podělit se s ní o své pocity.
   Třídní potají doufá, že otce to přestane bavit a své dceři vyhoví v touze přestoupit na jinou školu.
Jinak bude muset tyto žabomyší spory řešit i příští rok a na to fakt nemá náladu….
    A tak podobně a nebo úplně obráceně lze popsat konec června ve školách. A ono klasické ze Škola, základ života:  "Už si to opravil úplně ze všeho, jen u vás má tu špatnou známku…" to samozřejmě platí ne na sto,ale na dvě stě procent…Konec června, ač měsíc je to krásný, ve škole (nebo alespoň ve sborovně) patří k nejhorším. Ale člověk rezignuje, a tak nakonec nezbývá, než suše konstatovat: „Učí se dobře, to nemohu říct…..“
  I když jsou i jiné citace z této hry.Trefnější:-)….