U zubaře

    Čekala mě dnes návštěva zubní ordinace. Nedohnala mě sem bolest opotřebovaných zubů, nýbrž určitá dávka marnivosti. Prostě jsem se rozhodla vyměnit své amalgámové plomby za esteticky přijatelnější bílé. Ne snad, že by se mi někdo tak často díval na zoubek a kritizoval temnotu v mých ústech, ale paní doktorka nabídla za přijatelnou cenu revizi a tak proč jí nevyužít. Zas a znova mě udivuje ta dentální technika, stejně jako já udivuji paní doktorku, když odmítám injekci. Ale my, odchovanci socialistického zdravotnictví, dokážeme posoudit, co je bezbolestné vrtání. A kdybych při tomto úkonu nemusela mít vyvrácenou čelist, klidně bych si s paní doktorkou poklábosila. Tento prazvláštní zvyk mnoha zubařů mě vždycky drobet znervózní. Když mi někdo klade otázky v okamžiku, kdy mám ústa dokořán a ještě vycpaná vysoušejícími tampony, nevím, co s tím. Sváří se ve mně vrozená snaha vyhovět a odvětit, s fyzickou nemožností tohoto úkonu. Tak jen výrazně koulím či kmitám očima na znamení souhlasu či nesouhlasu. Podobné to bylo u dentální hygieny, ale tam už jsem propadla apatii a ani se nesnažila, neb bych si potrhala oční nervy. Nicméně jsem z ordinace odcházela s vybělenými zuby i peněženkou, ale spokojená. Jen kdyby přestalo pršet. Napadá mě, jestli to není těmi volbami, když teď bude v čele země Nečas, jestli to to počasí nerespektuje?No, trapný pokus o vtip (navíc nepůvodní.-)), ale to je tím uplakaným dnem. Období dešťů mi prostě nesvědčí.