U lékaře

Jsou dva typy pejskařů. Jedni, kteří dovolují, aby jejich pes spal s nimi v posteli, a druzí, kteří to ještě nepřiznali.:-)Tento prastarý vtip mi vytanul na mysli, když jsme se dneska zase se Zachariášem řítili k panu doktorovi. Tentokrát jsme museli přímo do psí nemocnice, která je v Praze v Libuši a pak na Zbraslavi. Tedy to jsou ty, o kterých vím a se kterými spolupracuje náš pan doktor. Libuš známe osobně, před osmi lety jsem tu už jednu bloudila s nemocným Zachariášem v náručí. Tehdy jako štěně tady strávil týden na nemocničním lůžku- tedy asi spíš kotci,- aby mu operací zachránili život. Od té doby Zachariáš nijak výrazně nemarodil, a až dnes se tedy vracíme na místo činu. Cestu už jsem dávno zapomněla, Libuš je pro mě neznámá část Prahy, i když podle rodokmenu se tu někde skrývá jedna větev naší rodiny.:-) Ale na bádání mám vyhrazené léto, pak třeba i tuto čtvrť lépe poznám. Dnes nás čekalo putování za rentgenem, který zdejší klinika na rozdíl od našeho obvodního veterináře vlastní. Nikdo totiž neví, co Zachariášovi je. Když odezněla viróza – denně dvě injekce antibiotik ji zlikvidovaly za týden, pořád trvá jeho bolestivé kňučení a evidentní bolest zad. Když už nechce ani do postele, kam se vždycky tak rád zavrtá a spokojeně si lebedí, je to s ním vážné. Pan doktor ho zrentgenoval,(s ním i moji peněženku.-)) a jeli jsme zpátky. Jsme tedy v napjatém očekávání. Nějaké rezumé bude po neděli. Ovšem záda bolí dnes i mě. Asi je to nakažlivé. Mně snad pomůže masáž, Zachariáš si to musí odtrpět:-(