Vražda v rodinném sídle

  Proběhla dnes hned dvakrát v divadle Jiskra v Kobylisích. Ke dnešnímu dni jsme se upínali v podstatě celý školní rok (i když k třicátému červnu se upínáme intenzivněji:-)) Dnes byla premiéra naší hry Sherlock Holmes aneb vražda v rodinném sídle. Hráli jsme dvakrát. Dopoledne pro děti a v pět hodin pro uměnímilovnou veřejnost. Do arény nás vpustili krátce po deváté, bylo třeba nainstalovat kulisy, které nám vyrobila naše šikovná výtvarnice, osahat si jeviště a sjet minimálně ještě jednu zkoušku. No, bylo to tip ťop, ale generálku jsme zvládli. Divadelní prostředí prostě dělá své, je to další herec na scéně. Najednou se lépe hraje, dialogy rychleji naskakují, je to prostě jiné, než když zkoušíme ve třídě mezi poházenými učebnicemi a nedojedenými svačinami. I mě to tady těší, divadelní zákulisí mám moc ráda, jsem tu jako ryba ve vodě. Asi jsem v minulém životě měla co do činění s tímhle kumštem:-) Náš dnešní moderní Sherlock měl vedle sebe Watsonovou, a nejen oni dva odvedli pořádný kus práce. Malí diváci měli očka na vrch hlavy, přeci jenom se na jevišti „vraždilo“, ale nakonec nás odměnili obrovským potleskem. Dospělé publikum se bavilo jinak, pro fiktivní obavy již nebyl prostor. Ale i tady byla děkovačka provázena potleskem, což znamenalo pro všechny velkou satisfakci a uspokojení. Pravdou je, že divadelní šatna po odchodu úspěchem opilých herců vypadala jako po nájezdu divokých kmenů, ale to už je pomalu také klasika. Musela jsem to vrátit do přijatelné podoby, díky čemuž jsem byla ochuzena o Sex ve městě 2, na který jsem měla pozvání. Žel, nedalo se stihnout, i když podle recenzí není čeho litovat. Sex tedy dnes ustoupil dramatickému umění.
Ale stálo to za to, zahrála jsem si na paní režisérku, a i květinu jsem si z premiéry odnesla. A děti hrály jako o nominaci do Národního. Hezké to bylo:-)