Garden party...

   ...bývalo politicky nevhodné označení přátelského posezení. Musela to být zahradní slavnost úplně stejně,jako Rangers museli být Plavci:-) Jenže díky Havlově hře ani zahradní slavnost najednou nebylo politicky korektní slovo. Kdo by si byl ale pomyslel, že dávná absurdní hra bude tak aktuální i po tolika letech? Často se cítím jako onen Hugo Pludek, který se na zahradní slavnosti musí dorozumívat jazykem, kterému v podstatě nikdo nerozumí. Tak je tomu i na naší školní zahradě. Všichni už jsou duchem (mnozí i tělem) na prázdninách. Pobyt na školním pozemku je vnímám trochu jako masochismus, přesto vyžadovaný. Děti, co jsou osudem určeny za organizátory, se skřípěním zubů staví gril a chystají prostor pro hry, které nikdo nebude hrát. Z pozvaných hostí se nikdo nedostaví. Pár jedinců z nižších ročníků tu odhodlaně konzumuje nedopečené párky, přičemž hlavním cílem jejich návštěvy je proboxovat se k basketbalovému koši. A mezi tím proplouvá několik odolných pedagogů a s křečovitým úsměvem na rtu hovoří degenerovaným, formálním, bezobsažným jazykem, jak se od nich očekává.Taková situace se na našem školním pozemku odehrává rok co rok. Letos to bylo zpestřeno příkazem, že se musíme dostavit! Ach, ty konotace:-)
    Protože člověk se někdy i chybami učí, sami sobě si – pozvali jsme si milé osobní hosty a poseděli. Jak počasí i roční doba žádá. I dobrá nálada se dostavila. Kocour nebyl doma, myši měly pré. Prostě zahradní slavnost jak má být:-)