pondělí 14. června 2010

Setkání s prezidentem

Neděle je den jako stvořený pro kulturní zážitky a jeden takový se mi včera naskytl. Pravda, neplánovaný, o to zajímavější. Dostalo se mi totiž takového nečekaného pozvání na premiéru do Ypsilonky. Šlo o hru TGM mezi minulostí a dneškem, tedy hru s historickým podtextem. Ypsilonku mám ráda a dlouho jsem tam nebyla. Chvíli jsme poseděli v kavárně, kam se postupně scházeli všichni herečtí představitelé i premiéroví hosté. Tudíž jsme se ocitli u stolečku s Jiřím Suchým a jeho mladičkou manželkou.
  Představení začínalo o půl osmé a ještě před začátkem se ukázalo, že sedět v první řadě nemusí být vždycky výhra. Klimatizace tam funěla tak intenzivně, že se člověk za chvíli klepal zimou. Naštěstí přišla uvaděčka a chtěla nás přesunout ještě blíž k centru jeviště. Tak jsme se vzepřeli, a že chceme sedět trochu dál. Tím pádem jsme se dostali do řady třetí, znovu vedle pana Suchého. A z druhé strany seděl premiér s manželkou.Byli jsme tedy na premiéře s premiérem.:-) Ochranka nad námi bděla celé dlouhé představení (dlouhé asi do deseti, ale uteklo to ruk cuk, člověk si ani nevšiml, jak ten čas letí, což je pro divadlo vždy dobrá vizitka). Samozřejmě tam byly i jiné známé tváře, třeba pan Lukeš z televizní Katovny, který se velmi uvolněně bavil v řadě před námi. A musím konstatovat, že my se bavili také, i když pro mě tam bohužel nic nového a objevného nebylo. Masaryka úplně stejným způsobem učím a tak jsem měla chvílemi pocit, že jde o didaktické představení. Ovšem z dialogů náhodně pochycených o přestávce jsem pochopila, že pro ostatní jde o věci objevné a zcela zásadně nové. Takže jsem se vlastně stala obětí svého povolání, ale zase na druhou stranu by bylo hodně smutné, kdybych tyto věci nevěděla. Tak jsem přestala doufat, že se dozvím něco nového a užívala si ypsilonského herectví. Jan Schmid, který příběh režíroval, vsadil na hravost a dynamiku a vyplatilo se. Divadlo opravdu bavilo, na hercích bylo vidět, že hrají s nadšením a radostí. Muži ve zdejším souboru převážně zůstávají, ženy pan režisér důsledně omlazuje (tedy až na manželku paní Synkovou, která zůstává- ale zase nutno konstatovat, že ona je fakt výborná. A pak, těžko by její výměnu asi doma obhajoval:-) Hra byla prostě oslavou Masaryka, kontroverzím se vyhýbala a lehce adorovala prezidenta Osvoboditele. I my, co nepatříme do jeho fan klubu, jsme se bavili. Takže skvělé divadlo ( historii nechme stranou, na tu máme akademiky) a budete-li mít možnost navštívit Ypsilonku, neváhejte.

2 komentáře:

  1. Být na premieře s premierem, se opravdu jen tak nikomu nepovede:-)

    OdpovědětVymazat
  2. gartulace k premiérové premiéře:-)

    OdpovědětVymazat