Svatý Václav

 Skoro každá roční etapa má nějaký svůj výrazný mezník nebo svátek. I každý měsíc s sebou nese něco typicky svého, co se nám vybaví při jeho vyslovení.

Září kupříkladu přináší svatého Václava.

Úplně přesně je to tedy Den české státnosti, ale větší smysl pro naši zářijovou vizualizaci nabízejí docela obyčejné svatováclavské slavnosti. Mnozí si totiž neumíme moc představit, jak dávného Přemyslovce propojit s naší státností.

Stejně tak výklad o jeho významu, který se většinou nese jen s důrazem na jeho zavraždění ve Staré Boleslavi, do tohoto tématu moc světla nevnáší.

Část společnosti tomu tedy nerozumí, proč zrovna na Václava česká státnost?

 Část to vnímá jako církevní svátek a těší se na svatováclavskou pouť k místu Václavovy tragédie.

A části je to jedno, těší je pouze volný den a nějaké svatováclavské slavnosti spojené 

s vínem. 

Volný den nám letošní září nenabídne, protože svátek patrona české země připadá na neděli. Takže na své si přijdou asi hlavně vyznavači nedělní mše na počest kanonizovaného Přemyslovce.

Ostatním se nabízí poslední zářijová neděle někde na výletě či ve svatováclavské vinici. 

Ale ať už Václava bereme jakkoliv, přece jen nás spojuje. 

Minimálně v tom, že se kolem jeho svátku vždycky něco děje. Slavnosti, poutě, vinobraní.

A letos i to tiché zklamání z chybějícího volného dne.

 Ať už  jsme letošní září prožili se svatým Václavem, se sklenkou vína, na vinici, v lese nebo pracovně, hlavně, že bylo hezké a vlídně barevné. 

A pokud budeme přemýšlet, proč zrovna dnešek máme v kalendáři jako Den české státnosti, pak nám tu úvahu může zkomplikovat i fakt, že stejného dne, jen jiného roku, a totiž 995, byli vyvražděni Slavníkovci. Takže v symbolice naší státnosti máme dvě takové krvavé události. ....