Pražena

 Září mám zatím plné historických a historizujících událostí. 

Po Francii rovnou do pravěku. 

Povedlo se nám získat vstupenky do Národního muzea na Lucy a Selam. Prý událost sezóny. 

Nejsem moc, respektive vůbec, pravěkář. Sama bych tam asi nešla. Ale šlo o školní záležitost. 

Byli jsme v pondělí. 

Ještě před otevřením muzea, jinak to prý prý pro školy pro velký zájem nejde. 

Takže v osm už v muzeu. 

Trochu taková noc v muzeu.

To mě, po pravdě, nadchlo nejvíc, že jsme sami v muzeu. 

Výstava pak už méně. Respektive, jsem asi ráda, že jsem to viděla, ale sama bych tam nešla. Ty dvě pravěké postavičky mě osobně asi stačí vidět v televizi nebo někde na plakátě, protože to je všude. A víc mi to nenabídlo.

Vstupujete do temné místnosti, kde jsou ony zmíněné modely a ty kůstky. Tady je navíc přísný zákaz focení. 

Následuje hezká místnost s pravěkou expozicí, ta je domácí, tak tu si už fotit lze. 

A to je v podstatě vše. 

Naštěstí jsme objevili ještě středověkou expozici, ta děti tedy bavila víc. A na závěr Smetanu, výstavu Má vlast, která nás zaujala úplně nejvíc všechny. 

Takže Lucy a Selam zajímavé, to ano, ale podle mého je to hlavně mediální majstrštyk, každý to chce vidět. 

Ale proč? 

Že by tolik zájemců o dávnou minulost lidstva? 

No, když jsme odcházeli a muzeum už mělo běžnou otvírací dobu, praskalo ve švech. Tedy jen ta chodba k pravěku, všichni tam chtěli. Fronta se štosovala i venku před muzeem. 

Takže asi ano, všichni chtějí znát kořeny lidstva, zájem o dějepis je tedy zřejmě megaobrovský:-)