Primáni

 Mám svou novou třídu. 

Primány. 

Tedy zatím spíš malé primánky, protože jsou  malí, jsou v novém prostředí, ještě trochu vyděšení a nerozkoukaní.

 Čeká je samozřejmě adaptační pobyt, podle zvyklostí se po něm docela rozjedou. Ale to teprve bude.

Zatím se  seznamujeme ve škole. 

Nějak si nechci představovat, kolik mi bude, až budou maturovat. 

Spíš je hezké sledovat, jak se změní oni. 

Zatím jsou to takové dětičky. 

A stávající maturanty uctivě zdraví, takřka jim vykají. Pletou si je s učiteli. 

Oni zase na oplátku na ně hledí jako na školku. Někteří se i ptají, to jsme byli taky takoví??

Ano, byli.:-)

Teď už jsou to dospělí lidé, chybí jen odmaturovat. 

Ti moji malí na ně vlastně oprávněně hledí jako na jinou generaci. 

Oni mají tu svoji gymnaziální cestu teprve před sebou. Zatím jsou natěšení, tak snad jim to zůstane. Po prvních dnech jsou pořád milí, vlídní, spolehliví, roztomilí. A trochu vylekaní z toho, jak se to na ně valí...

Ale je to věcí, na začátku roku. Už jsem tomu odvykla, dlouho jsem neměla takhle malé děti. Se vším je seznámit, milion podpisů, vysvětlován, seznamování...

Vydávání učebnic, to jsem nedělala jako učitelka snad nikdy. Státní škola má prostě pořád svoje rituály.  Pamatuji to ze svého dětství. A najednou aha efekt, ono se to dělá pořád...

Tak vydávám učebnice. Našli jsme cestu do skladu, kde si nafasujeme učebnice na letošní školní rok. Domů tedy nesou pořádný ranec. 

Ale zatím fungují báječně. A mají i takovou energii, tak snad to zůstane i do budoucna. Dnes to bylo naposledy se mnou. Od zítřka už podle rozvrhnu, každou hodinu někdo jiný, stěhování ze třídy do třídy, mezi patry, do tělocvičny... 

Ale už vědí, kde je jídelna a školní bufet, takže základ mají. A snad se neztratí:-)