Podzimní rovnovážnost

 

Letná je jedním z těch mnoha koutů Prahy, kde se mísí plno věcí dohromady. 

Některé se zdají na první pohled  i neslučitelné, přesto se tu mísí.

 Park a město.

Starousedlíci a hipsteři.

Děti na odrážedlech a důchodci na lavičkách.

Cyklisté a řidiči.

Lidé a fotbaloví fanoušci.

Sportovci s kavárenskými povaleči.

A také ticho s hlukem.

  To je viditelné, respektive slyšitelné, zejména v okamžiku, když zapadne slunce, rozsvítí se lampy a na Výstavišti nebo u AVU se pomalu probouzejí k nočnímu životu.

Hodně hlasitému nočnímu životu

Kdo to zná, ví, že to má určitou  atmosféru.

 Svéráznou, bohémskou, uvolněnou, veselou i nezaměnitelnou.

 A opravdu velmi hlučnou.

Což je roztomilé, pokud u toho nebydlíte.

Je to takový městský paradox jako vyšitý.  

Chceme klid a zároveň život. Ticho a přitom ruch. 

Ráno být svěží a večer neodmítnout pozvání na sklenku.

Chceme město, které dýchá.

Jen kdyby občas dýchalo trochu tišeji…

 AVU či hlučné Výstaviště jsou jen jedním z mnoha příkladů toho, jak se ve městě potkává kreativita s každodenností, umění s nočním klidem. 

A také bezohlednost s bezmocností. 

Protože když vám reprodukovaná hudba řve denně do oken, tolerance a nadhled se pozvolna rozplývají.  

Kdo tu bydlí, zná dobře ten "nevyvratitelný" argument přívrženců hluku: 

genius loci chce svou daň.

A k tomu přidávají nevyžádanou radu, když se vám to nelíbí, odstěhujte se.

No, nevím.

 Ale vím, že to není jen Výstaviště. Takových míst je v Praze mnoho.

Každé má svůj vlastní rytmus, který ne vždy ladí s rytmem sousedů. 

Své génius locci umocněné nejsilnějšími zesilovači. 

Někdy se v tom tady docela ztrácíme, v té směsi hlasů, stylů, nálad i generačních rozdílů. Schází rovnováha. A to si neumím představit, co tomu říkají veverky ve Stromovce, které ten pravidelný noční hudební dusot musí stresovat rovněž?

Ono soužití je někdy výzva..

Jenže když spolu vytrvale bojují klid a kultura, noc a den, odpočinek a umění, je poměrně snadné zapomenout, že pořád jsme jedním celkem, jedním městem.

Takovým, které se snaží najít tu  kýženou ideální rovnováhu.

A tak si přejme, ať nám podzim přinese nejen kulturu, ale taky ticho v těch správných chvílích.  

Rovnováhu.

Ať prostě září v klidu rovnovážně září.  

Ať nám nabídne nové začátky, podzimní inspiraci

 A také – pokud možno – ticho a klid , ať už máme výhled na park, na Hrad, nebo rovnou na AVU.

 Takovou městskou podzimní rovnovážnost.

Psáno pro Listy Prahy 1