Změna frekvence

Září je  naplno zpátky.  

Není to čistý začátek něčeho nového, ale spíš pokračování v jiném rytmu. Ulice ještě doznívají prázdninovou ozvěnou, ale mezi tramvajemi už běží školáci, kavárny opět plní hlasy v pracovní pauze a na plakátovací plochy se vracejí divadelní programy, výstavy, koncerty. 

Praha se převléká z režimu léto do režimu běžný pracovní život.

Historicky vzato, září bývalo měsícem sklizně.

Dnes sklízíme spíš školní povinnosti, programy divadel a připomínky, že „už je na čase zase něco dělat“.

Zatímco dříve naši předkové ve středověké Praze sváželi úrodu do klášterních spižíren, my dnes svážíme děti do škol a sami sebe do kulturních institucí, protože, přiznejme si, kultura je docela příjemný způsob, jak si udržet důstojnost v záplavě zářijových úkolů a výzev.

Září je totiž kulturně bdělé. Jako by umělecká scéna měla vlastní tepovou frekvenci a ta začíná pulzovat právě teď. 

Opony divadel se zvedají, galerie otevírají nové expozice a hudba už není jen letní kulisou, ale událostí, na kterou se těšíte celý týden. Po měsících pod širým nebem se vracíme dovnitř, do sálu, do ticha mezi tóny, do soustředění, které léto nevyžaduje.

A tak vstupme do září s noblesou sobě vlastní. Kalendáře se nám plní, povinností narůstají,

 i když listí se zatím tváří, že ještě chvíli zůstane zelené, čeká nás podzim. 

Ale i ten má v Praze styl. Zejména když ho trávíte mezi knihami, obrazy a šálkem něčeho dobrého.

Praha je totiž v září krásná. Zvláštním způsobem střízlivá. Už netančí, ale naslouchá.

Vítejte v září. 

Historie nám kryje záda, kultura otvírá dveře a my se přelaďujeme na podzimní tempo.