Fotbalově

 Jelikož fotbal k Letné patří, musíme si bohužel na nálety fanoušků a fotbalových zápasů zvyknout. Neochotně, ale jinak to nejde. 

Ne snad, že bych si přímo zvykla, ale dospěla jsem do určité fáze rezignační tolerance.

  Vůči velkým fotbalovým zápasům ale pořád cítím velkou nelibost, budí ve mně skrytou obří agresi. Sice jen vnitřní, nikoho nenapadám ani neinzultuji, byť někdy k tomu nemám daleko. 

Tento jev prostě patří do kategorie, kterou nechápu. 

Fanouškovství fotbalu mě tedy fakt minulo a pořád nevidím nic na destrukci s ním spojené. 

Když se jdou podívat na zápas, budiž. Sice si myslím, že televize poskytne lepší zážitek, ale samozřejmě už ne atmosféru. Tak ať jdou, když je to těší.  

Jde sice o dost bizardní situaci, kdy dvaadvacet milionářů lítá po hřišti za míčem a tisíce špatně placených plebejců na ně radostně huláká... 

Ale budiž, je to zvyk, kolorit doby. 

Co vstřebat neumím, je ta situace před a po zápase. Plno opilých jedinců, co mají kolem krku omotanou nějakou šálu s logem svého týmu, bloudí po Letné a hledají volnou hospodu. Přitom halekají, řvou 

a ničí. 

   Většinou proto utíkáme někam pryč. Někdy ale není šance, uprchnout. Kupříkladu, když povolím 

v pozornosti a přestanu sledovat, kdy se hraje.  

Pak přijíždím z práce a už cestou je jasno. Dnes bude peklo. Jakmile totiž spatřím prvního jedince se šálou, sevře se mi žaludek, naskočí divoce bušící tepna na čele a  je mi jasné, že na Letnou se valí "milovníci sportu". 

  Tak tomu bylo i ve čtvrtek, kdy pražským fandům konkurovali ti turečtí. Ti se ve finále ukázali jako docela slušní a situace se tady kupodivu dala docela přežít. Ráno jsme sice zakopávali o vypité láhve od tvrdého alkoholu i plechovek od piva, které se válely všude možně. Zjevně oblíbený styl, vypiju a odhodím. Ale jinak byli asi spořádaní, byť v jedenáct hodin večer, kdy se řev ze stadionu nesl až k nám do obýváku, jsem si to úplně nemyslela. 

Ale přežili jsme, oddychla si a doufala v několik dalších klidných týdnů. 

O iluzi jsem rychle přišla, když mi pejskaři v parku "radostně" sdělovali, že přijedou fandové z Anglie. Už příští týden. A hned po nich několikrát za sebou Slávisti. 

No pane jo. 

Opět tedy nastane mobilizace, vrtulník, policisté, koně, uzavřený tunel, aby fandové mohli projít, to vše se při podobných zápasech děje. Patří to do mé oblíbené kategorie nechápu proč:)?

 Taková gladiátorská zábava, chléb a hry, jako kdysi dávno v antickém Římě...?

Asi budu jedna z mála, kdo se těší, že by se Sparta mohla odstěhovat. Sice tomu moc nevěřím, ale říká se, že míří na Strahov. Pokud se toho dožijeme, bude na Letné patrně lépe a radostněji. 

Nyní ale máme před sebou nelehký úkol, vydržet setkání s anglickými rowdies a rozdivočelými fandy z čínského Edenu.