Horší než ty děti

    Píšu žádost o grant. Takový každoroční sysifovský pokus o získání peněz na mimoškolní aktivity pro děti. Sice se o podobných věcech veřejně mluví jako o prioritách, ale známe své pappenheimské a víme, že úředníci radši utrácí za sebe, než aby pustili chlup pro práci s dětmi. Asi i z toho důvodu je vypracování grantu rok od roku komplikovanější, záludnější a možnost získat peníze menší a menší. Krom toho je to strašný „vopruz“, děsná byrokracie, která mi tedy vůbec není vlastní. Šíleně mě to nebaví. A tak dělám všechno možné, jen abych nemusela usednout k počítači a vyplňovat nesmyslné kolonky. Dokonce i žehlím, sice jedu na frankovku, ale natankovala a vyžehlila jsem na jeden zátah:-). Doma je vypráno, vyluxováno, navařeno. Dokonce i knihovna přerovnána, co se dá, je vyleštěno. Ne, že by to nebylo potřeba, ale je to tak trochu z nouze ctnost. Připadám si jako na vysoké škole, kdy jsem se měla učit na zkoušku a místo toho jsem vymýšlela nejrůznější aktivity, jen abych nemusela. Předpokládala jsem, že tento přístup časem vymizí. Nevymizel. Je to zpátky a s plnou parádou. Prostě, horší než ty děti. A stejně jako tehdy budu všechno honit na poslední chvíli. Patrně marně, z úřadu už dopředu nenápadně avizovali, že letos opravdu štědří být nehodlají. Ale napsat to musím. Je to ale děs. Ovšem zase bude doma po čase pořádně uklizeno. Všechno má své světlé stránky:-)