Vážná hudba bývá synonymem pro vážné pány v temných fracích a se zachmuřenými tvářemi. Jiří Bárta, violoncellista, tuto představu rozmetává na kousky. Nejenže hraje úžasně na violoncello,ale vypadá jako řecký bůh. Vím, že kdysi dávno se Pavel Šporcl pokoušel nalákat mladé lidi na vážnou muziku tím, že nosil na koncerty frajersky uvázaný šátek. Jiří Bárta žádnou takovou pseudopomůcku nepotřebuje. Láká lidi na své umění ( tím tedy nechci říct, že by Šporcl neuměl, aby mě někdo špatně neinterpretoval) a na sílu své vlastní osobnosti. Kdysi jsem měla tu čest setkat se s ním face to face a strávit příjemný večer v jeho společnosti v jedné z plzeňských restaurací. Nebyli jsme sami, samozřejmě ( i když mě to láka napsat bohužel:-)), šlo samozřejmě o společenskou záležitost. Ale byl milý, bezprostřední, přátelský. Oni to tak většinou mají, ti ,co něco doopravdy umí.A že Jiří Bárta doopravdy umí. Já se proto snažím navštěvovat jeho koncerty, které ovšem bývají většinou vyprodané. Až rozhlasový podzim ukázal vlídnou tvář a dnešní večer v Rudolfinu byl tedy skutečně zážitek. Prostě vážná hudba v sexy provedení. Báječné:-)
Srdce laika by heklo: " Ach". Věřím, že Bárta je skutečná hudební osobnost a šátek u něho netřeba.I tak i Šporcl je můj muž.Vážná hudba je mléko mého mládí a tatínek s maminkou se opravdu snažili.Paradox výchovy! Neznechutili mě to, ale naopak je to má droga a zdroj energie.Jo , když zazní třeba Čajkovsky ...
OdpovědětVymazatTo jste měla moc pěkný večer:-)
OdpovědětVymazatKrásný hudební zážitek to musel být. Zvlášť když u krásné hudby může člověk koukat na krásného muže..
OdpovědětVymazatPřejí víc báječných večerů.....a chci taky :o)
OdpovědětVymazatNo..je to fakt kus:-)
OdpovědětVymazat