Jít se mnou do kina je úkol jen pro otrlé. Do sálu se totiž zásadně vkrádám až po reklamách, ostražitě se rozhlížím, kde je nějaký popcorňák s colou, protože tyto ingredience v kině nesnáším. Vadí mi ten pach, nemluvě o chroupání a srkání během filmu. Nesnáším, když se někdo u filmu baví a mám celou řadu dalších výhrad, které mě v návštěvě kina limitují. Nejradši jsem v kině někdy dopoledne, nejraději sama. Z toho jasně vyplývá, že jít na premiéru je pro mě (a hlavně pro moje okolí) velká zkouška odvahy. Většinou se těmto produkcím vyhýbám, tentokrát jsem šla ale dobrovolně a ráda. Paní šéfredaktorka Překvapení, byla tak laskava a vzala mě s sebou na premiéru filmu Habermannův mlýn. Šla jsem na to jako historik a jako ctitel filmů Juraje Herze. A nezklamalo mě ani jedno. Premiérové publikum bylo kultivované, bez popcornu. Začátek, klasická filmová premiéra. Kolem se míhají filmové i jiné hvězdy, pak se usadíme v sále a začne představení tvůrců. Moderátor, který měl říct přibližně pět souvislých vět se asi čtyřikrát spletl, ale patrně nemají lepšího. Vrcholem jeho projevu bylo, když nás srdečně, ale opravdu velmi srdečně přivítal v kině na Smíchově, přitom my seděli ve Slovanském domě Na Příkopech. No, není každý profesionál. Film ale už o profesionalitě byl a tak mohu jen doporučit. Ne samozřejmě v případě, že jdete na romantickou schůzku nebo se chcete odreagovat. V tom případě Habermannův mlýn vynechejte. Chcete-li se něco dozvědět, podívat se na naši nedávnou minulost bez růžových brýlí mámení či vzpomínkového optimismu, jděte. Chování českých lidí po skončení války je pořád dost tabuizované. Princip kolektivní viny vůči Němcům je přijímán takřka bez výhrad, oni za to přeci můžou, tak co? Ale co když je všechno jinak, jak tomu ostatně v historii bývá hodně často? Je to o české povaze nebo se tak chovali všichni? A desítky dalších otázek si můžete klást po skončení filmu, při jehož sledování naskakuje husí kůže. Pan režisér sám byl v koncentráku, má jistě jiný úhel pohledu než my, co zažili maximálně normalizaci, a o porevolučních dětech už ani nemluvím. A proto je nutné, aby to bylo pojmenované, abychom to viděli. Ve škole mi děti říkají, buď že to není možné, nebo že oni by si to líbit nenechaly,J případně, že to je správné, že Němci si to zasloužili. Je těžké pak diskutovat, když druhou stranu oni neznají. A tak je vezmu na Habermannův mlýn. Aby viděli i odvrácenou tvář naší holubiččí povahy. A jsem zvědavá na Vaše názory, kdo už film viděl nebo uvidí. Fakt to stojí za to. Pro mě to byla hodně zajímavá premiéraJ
O filmu jsem slyšela mluvit J. Herze v rádiu a taky mě nalákal. Ráda bych ho viděla, snad se nám podaří do kina vyrazit.
OdpovědětVymazatPopcorn mi v kině ani tak nevadí, děti ho vyžadují pokaždé, ale nesnáším pozdní příchozí...Nic proti vám:-) Ale vadí mi ti, kteří přijdou pozdě, když už běží film a tvrdě se dožadují svého místa. Nechápu, proč si nesednou někam, kde nebudou rušit. Taky mě štvou "kecalové"...
Poprvé se ozývám, i když Váš blog sleduju se zájmem a se zalíbením už delší dobu. Nejprve k tomu moderátorovi, jinak člověku na svém místě. Dnes jsem v knihovně vyplňovala dotazník na téma celoživotní vzdělávání, ve kterém jsem napočítala přinejmenším 5 pravopisných chyb (což mi nedá, abych neupozornila i na tu Vaši - zřejmě "my seděli ve Slovanském domě") - okamžitě mě přešla chuť vzdělávat se u lidí, kteří touto cestou své kurzy nabízeli.
OdpovědětVymazatA teď k filmu, nebo i k literární předloze (Josef Urban - Habermannův mlýn, Grafis, Opava). Já totiž film neviděla, ale četla jsem knihu - Habermannův mlýn leží asi 10 km od mého rodiště, takže je logické, že jako místní jsme se o knihu zajímali. Mě kniha zaujala, ale jako již poněkolikáté, můj táta (ročník 1930) mé nadšení zchladil historickými fakty. Podobně jsem dopadla, když jsem pěla ódy na film Je třeba zabít Sekala. Ti, kdo tu dobu zažili, ji vidí trochu jinak (někdy dost jinak), zvlášť jsou-li to "místní".
Jelikož Juraj Herz je věkově blízko mému tátovi, věřím mu dobové reálie. Ale není rodák z Bludova ani okolí, takže historická fakta si nemůže pamatovat a zřejmě ani ověřit. Navíc autor předlohy si hned v úvodu vyrábí "alibi" poukazem na skutečnost, že jde o literární verzi historických událostí a že jakákoli podobnost . . .
Nepochybuju o tom, že film bude silný a na rozdíl od Kájínka i hodnotný, a chci ho vidět. Ale jako modelový příběh o zlých Češích a hodných a slušných Němcích dobře zapadá do nynější sebemrskačské atmosféry. Určitě k takovým událostem docházelo, ale je dobré si uvědomit, že takhle se nechovaly jen české holubičky. Polský antisemitismus, jehož výsledkem byly mj. koncentrační tábory na polském území. Poválečné Německo, v němž snad všechny osamělé ženy - civilistky byly znásilněny vítěznou armádou (o hmotných škodách nemá smysl hovořit). Území bývalé Jugoslávie, kde celé období 2. sv. války jako by předznamenalo hrůzy, k nimž docházelo při rozpadu tohoto soustátí (při této optice se mi Češi jeví opravdu jako holubičky).
Na závěr tohohle předlouhého komentáře (omlouvám se, ale stručnost mi není vlastní): myslím, že jsme stejně zlí, krvelační a násilničtí jako většina "civilizovaných" národů. A naštěstí, stejně jako ony, máme své humanisty a dobrodince.
P.S. Ještě si dovolím dotaz: čím si Vás získal právě Zachariáš z Hradce jako historická postava?
Já tu chybu tedy nevidím:-(
OdpovědětVymazatAni nemůžete - už je opravená. Ale můžu nabídnout další. (Znáte knihu S elegancí ježka? Doporučuju.)
OdpovědětVymazatTo není jedovatost - čekala bych jen třebas díky za upozornění. A taky odpověď na dotaz, pokud to není tajné. Ještě dlužím vysvětlení - jako anonym píšu proto, že mi nezbývá jiný výběr při povelu "vyberte profil"; za svoje názory (ani za případné chyby) se nestydím.
Co na to říct? Snad jen, že představit se lze i do komentáře, těžko se mi komunikuje úplně do prázdna. CHcete-li nabízet mé další chyby,je to Vaše právo, stejně jako moje je psát si na blog podle svého. Chcete-li mě přirovnávat k hlavní hrdince zmíněného románu, nic s tím nenadělám. Co se týká filmu, i tady je to věc názoru. Jistě, dobová atmosféra je dobová atmosféra, něco málo o tom myslím vím. Četla jsem i plno negativních(vlastně jen samé negativní) kritiky na film, přesto se mi líbil. Prostě mě zaujal, to je snad možné? A k té reálné atmosféře, asi chápu, že to tak bylo, po válce, logicky. Pamětníci mi to potvrdili. Mě se ale příčí tenhle český zvyk, kopat až do mrtvoly. Dřív držím hubu a krok a pak si kopnu. Chybí nám hrdost a sebevědomí, a to je (alespoň pro mě) nezpochybnitelný fakt. A nechci nikterak pochybovat o ruských násilnostech či polských koncentrácích- ostatně, u nás byly taktéž. Jen se o nich nemluví. A Zachariáš z Hradce je prostě zajímavá postava. Pro mě. A mám ráda jižní Čechy. Doufám, že jsem tam nenasekala mnoho chyb a že moje vysvětlení je dostatečné. Prostě, s elegancí ježka, jinak to ani neumím.
OdpovědětVymazatSamozřejmě, že mně se příčí, to je holt život:-)
OdpovědětVymazatDěkuju za odpovědi i za vysvětlení. K hlavní hrdince knihy Vás nepřirovnávám, mínila jsem spíš svoji fóbii - věčné jazykové korekce (8 let redaktorské práce se na mně asi podepsalo). Na svůj názor máte svaté právo a nárok, a už vůbec na jeho prezentaci ve Vašem blogu, který se mi mimochodem opravdu líbí a ráda si pročítám i příspěvky starší.
OdpovědětVymazatA pokud potřebujete vědět, s kým máte tu čest: absolventka VŠCHT, 47 let, t.č. již 18.rokem žena v domácnosti (nejstarší syn je autista s Aspergerovým syndromem).
Přeju hezký večer i dny příští a méně těch jedinců, kteří Vás v rámci diskuse dokáží vytočit. Kateřina
Kateřino, děkuji za odpověď. Lépe se mi komunikuje, když alespoň tuším s kým. Začnu reakcí na ten konec, Vy jste mě v podstatě nevytočila, to bych to jednak nepustila a druhak bych s Vámi vůbec nepolemizovala. Chybu jsem udělala, opravila o tom žádná. Pravda, trochu mě nadzvedla Vaše výtka, že nereaguji. Jednak neumím reagovat na povel, jednak nemám zas až tolik času a jednak jsem to chtěla udělat. A Vy jste mě předběhla. Nu, snad je vše vyjasněno. K těm chybám ještě doušku. Nemám je ráda, nedělám je (vědomě), ale občas se prostě vloudí. Buď nepozornost, nebo si počítač dělá, co chce, prostě chtěla bych psát bez chyb, ale vím (a štve mě to) že se vloudily i do mých knih a to přes minimálně tři korektory. Tak nevím, co s nimi.:-( Také mi občas vyskakuje červená tužka z kabelky, když něco čtu, ale řekla jsem si, že opravuji jen ve své pracovní době:-) Takže věřte, nevytočila jste mě, myslím, že jsem přístupná diskusi. Těší mě, že mě čtete a děkuji za pochvalu a přeji, ať se daří a samé hezké dni.
OdpovědětVymazatDobrý večer. Děkuju za odpověď a taktéž se omlouvám se, že reaguju takhle pozdě - máme doma příliš mnoho zájemců o PC a já už někdy večer nemám sílu zabojovat . . .
OdpovědětVymazatJsem ráda, že jste mi vysvětlila, jak se věci mají. Přeju vše dobré jak doma, tak v práci, a těším se (a určitě nejsem sama), že třeba budete mít stále více času a my se nad Vašimi texty, zasmějeme (ten o běhání mi mluvil z duše - když běhat, tak jedině na běžkách; podobně kalhoty byly pro mne jako šité na míru), zamyslíme (vězení - není něco shnilého ve státě českém?), případně poučíme (zkouška z dospělosti - moje švagrová, učitelka ZŠ, byla celé ucho, když jsem jí Vaše postřehy převyprávěla).
Ještě jednou díky za Vaše sdílené postřehy a ať se Vašim blogovým textům i Vaší další knize tiskařský šotek vyhýbá velkým obloukem!